Constance Debré Knihy

Love Me Tender je nesmlouvavé a radikální dílo, které vykresluje hledání nové identity skrze ztrátu a osvobozující životní transformaci. Pojednává o odmítnutí třídního postavení, rodinného zázemí a sexuality i o vzpouře proti normám, statu quo a společenským iluzím, které ho udržují.Román francouzské spisovatelky Constance Debré vypráví okolnosti přerodu hrdinky beze jména, která opouští roli manželky, matky a právničky a stává se spisovatelkou na volné noze. Odchází od své rodiny, kariéry, vysokých příjmů i životního stylu, aby se mohla věnovat psaní knih a bez závazků střídat partnerky. Během soudního řízení o střídavou péči o syna musí čelit odsudkům a tlaku včetně homofobních útoků ze strany bývalého manžela.Způsob vyprávění, inspirovaný francouzským právním jazykem, je chladný a úsporný, ať už autorka popisuje dramatické a emocionálně vypjaté události, nebo intimní úvahy o nesvazujících formách lásky a rodiny. Navzdory strohé formě jde o fascinující a transformativní čtení, které vyvolává touhu obrátit svůj život naruby a vrhnout se do neznáma.Love Me Tender tvoří spolu s romány Playboy a Nom volnou trilogii, kterou se v Paříži žijící Constance Debréetablovala jako spisovatelka poté, co opustila právnickou kariéru.

"Un meurtre c'est fait pour que quelque chose s'arrête. Est-ce que c'est possible que les choses s'arrêtent, que ce ne soit pas toujours le même aplat de tout, sur le même ton, à la même vitesse qui vous avale, irrespirable, le souffle court, ne plus avoir d'oxygène au cerveau à force, est-ce que c'est possible que tout le monde se taise, que le bébé se taise, que sa mère se taise, que le dealer se taise, que les flics se taisent, que les juges se taisent, que tous ils se taisent. Qu'ils fassent ce qu'ils veulent de lui, il leur donne son corps, mais qu'il puisse se taire, qu'ils le laissent ne plus répondre."

" J'ai même pas osé mettre la langue la première fois que j'ai embrassé une fille. C'était après Laurent. Avant je savais mais c'était théorique. J'ai fait un effort pour la deuxième. Je lui ai roulé une vraie pelle. Ça m'avait flattée comme un mec qu'elle soit mannequin. On progressait. J'avais toujours peur, mais moins. Sauf qu'à chaque fois on en était restées là. Ou plutôt elles en étaient restées là avec moi. Des hétéros qui se posaient vaguement la question et qui avaient calé. Des filles plus jeunes que moi, mais des filles comme moi. "