Karl Maria von Weber se vydal společně se svou milenkou, zpěvačkou S. Brandtovou na cestu z Bavor do Prahy, kde chtěl zkusit svoje štěstí. Když překročili šumavské hranice, ztratili v hlubokých lesích cestu. Dlouho bloudili pozdním večerem, bezradní a vystrašení připomínkami loupežnických povídek o těchto lesích. Až náhodný divoký myslivec je dovedl k zapadlé hospůdce. Ale to prostředí, do kterého se dostali! Nad vchodem tabule s muří nohou, před dveřmi náhrobní kámen s krvavou skvrnou, uvnitř nepříjemný hostinský, ohyzdná hostinská a kolem stolu hosté, kteří vypadali tak hrůzně, že Weber a jeho milenka byli přesvědčeni, že se octli v nejhorším loupežnickém brlohu! Raději odešli do svých pokojíků, ale ani tam nenalezli klidu. V nejhrůznějších obavách a s nejstrašnějšími představami probděl Weber celou noc po boku své Silvany. Každý šumot venku, každé vrznutí dveří a schodů, sebenepatrnější zvuk vyvolával v něm hned novou hrůzu. Ráno rychle posnídali a pospíchali pryč z toho loupežnického hnízda. Ale sotva vjeli do lesů, přepadla je banda loupežníků, těch, s nimiž se předešlý večer setkali v hospodě. Budou vysvobozeni? Kdo je vysvobodí z drápů těch hrozných lidí?
