Zofia Nałkowska Knihy

Soubor osmi krátkých povídek slavné polské spisovatelky Zofie Nałkovské je jednou z nejpůsobivějších knih poválečné literatury. Polodokumentární formou, prostě a pravdivě ukazuje na příbězích obyčejných lidí proces vyhlazování Židů v koncentračních táborech v Polsku. Autorka vychází ze svědectví, jež vyslechla jako členka Komise pro vyšetřování nacistických zločinů od přeživších obětí. Na malém prostoru, bez patosu a moralizování, zachycuje zrůdnost fašismu a promyšlenost jeho metod sloužících k degradaci a likvidaci člověka. Povídky jsou přes svou úspornost a zdánlivou odtažitost velmi naléhavé a strhující. Vysokou mírou autenticity a věcným charakterem se blíží literatuře faktu, přesto je však zároveň každá z nich malým literárním skvostem. Ve čtenáři zanechávají smutný úžas nad tím, že „takový osud připravili lidem lidé“.

Román Hadi a růže polské spisovatelky Zofie Nałkowské nezaujme čtenáře ani tak dějem, jako spíše znamenitým vystižením dusné atmosféry prvních let 20. století. Sugestivně je tu líčen duchovní svět ženských hrdinek pokoušejících se rozbít krunýř životní monotonie ať už adorací umění, sněním o životě v jiných dobách, spiritistickými seancemi či milostnou hrou.

Soubor dvou knih významné polské spisovatelky. První z nich, novela Dům nad loukami (1925), je vzpomínkovou prózou zachycující mládí na venkově. Druhá, povídkový cyklus Medailony (1946), reportážní formou zaznamenává osudy lidí za druhé světové války.

Vynikající psychologický román Hranice vznikl ve zralém tvůrčím období autorky, která moderními literárními prostředky rozebírá tragický příběh manželského trojúhelníku, příběh s téměř detektivní zápletkou. Po těžkém zranění umírá mladý nadějný inteligent Zenon Žemběvič a před porotou se octne jeho bývalá milenka. Ukazuje se, že prapříčinou dramatických událostí je milostný poměr, který měl Zenon s Justinou za svobodna a který nezůstal bez následků. Ale čím víc nás autorka vtahuje do víru událostí, tím víc se přesvědčujeme, že nejde o choulostivé řešení manželského trojúhelníku, že autorka s uměleckou pravdou odhaluje osudné společenské síly, které zkazily lásku a celý život třem nadějným mladým lidem, že vinu na celé tragédii nese morálka meziválečné polské společnosti.

Set in the Swiss Alps in the mid-1920s in a sanatoria village near Lake Geneva. A Polish woman profiles a motley collection of visitors to the village and patients at the sanatorium and their interactions with each other. Among these she encounters Armenian survivors of the 1915-16 genocide who were given refuge in Switzerland. The characters are all from different countries and each represents a distinct political or religious point of view.

»Medaillons«, das sind acht Begegnungen mit Opfern und Handlangern des Nationalsozialismus: Eine Frau befreit sich mühsam aus dem fahrenden Viehwaggon, stolpert über die Gleise und wird auf der Flucht angeschossen. Wie im Traum nimmt sie wahr, dass Menschen um sie herum sich zögerlich fragen, ob sie ihr helfen oder sich lieber in Sicherheit bringen sollen. Eine andere, die für die Ausrottung der Juden Verständnis hat, weil sie deren Hass auf die Polen mehr als die Nazis fürchtet, hört beim Blumengießen auf dem Warschauer Friedhof, wie die verzweifelten Stimmen der im Ghetto Eingeschlossenen zu ihr dringen. Mitarbeiter eines Labors finden nichts dabei, dass ihr deutscher Vorgesetzter aus Menschenknochen Seife herstellt. Es sind Geschichten des Grauens, die eine Beobachterin in einer zugleich glasklaren und poetisch dichten Sprache einfängt. Sie selbst hält sich im Hintergrund und verzichtet auf jegliche Wertung, wodurch sie die geschilderten Verbrechen und Leiden umso intensiver für sich sprechen lässt.Zofia Nalkowskas 1946 erschienene, von Marta Kijowska neu übersetzte und mit einem Nachwort versehene »Medaillons« gelten als ein Meisterwerk der Miniaturprosa und einer der wichtigsten Texte der polnischen Kriegsliteratur. »Dieses Schicksal haben Menschen den Menschen bereitet«, lautet Nalkowskas Erkenntnis, die bis heute nichts an Gültigkeit verloren hat.