Friedrich Weissensteiner Knihy

Marie Terezie přivedla na svět šestnáct dětí, z nichž jedenáct byly dcery. Biografie se zaměřuje na osudy osmi z nich, které se dožily dospělosti. Autor vyvrací předsudky o císařovnině sexuální frivolnosti a zobrazuje ji jako vzornou manželku a matku, která své děti hluboce milovala. Habsburské postavení však znamenalo, že dcery často hrály roli šachových figurek v dynastických hrách, přičemž jejich city a svobodná rozhodnutí byla potlačena politicky výhodnými sňatky. Osudy většiny dcer byly poznamenány tragédií. Například Marie Antoinetta, manželka francouzského krále Ludvíka XVI., skončila pod gilotinou. Marie Amálie, politicky nadaná, byla nucena si vzít bigotního vévodu z Parmy, s nímž prožila 33 let nešťastného manželství. Krásu Marie Alžběty zohyzdily pravé neštovice a našla útočiště v klášteře. Johanna Gabriela zemřela ve dvanácti letech a Marie Josefa těsně před svatbou ve šestnácti. Její snoubenec se stal manželem mladší sestry Marie Karolíny, která se stala královnou, ale byla sesazena Napoleonem. Dvě dcery však našly štěstí; Marie Kristina se provdala z lásky a Marie Anna, navzdory tělesnému postižení, vedla duševně bohatý život v Klagenfurtu, obklopena významnými osobnostmi své doby.

Od narození až do své smrti byl následník trůnu a dědic mimo jiné i českých zemí středem zájmu mnoha žen. Autor portrétuje ty, které prošly Rudolfovým životem, od jeho sebestředné matky, přes chůvy, panovačnou babičku Žofii, obě rozdílné sestry, chladnou manželku Stefanii, milenky a metresy až po Mary Vetserovou. Ze vztahů k těmto důležitým a mnohdy osudovým ženám vytváří obraz Rudolfa jako nevyrovnaného muže neschopného navázat hlubší lidské vztahy, který dokonce neváhal vzít s sebou na smrt mladičkou, naivní baronesu Vetserovou.

Život FRANTIŠKA FERDINANDA má všechny prvky scénáře k dramatickému filmu z hollywoodské produkce – rozporuplná osobnost, smrtelné onemocnění, nerovný sňatek, tragický závěr. Obětí výstřelů v Sarajevu nebyl jen arcivévoda František, v konečném důsledků se jí stala i celá habsburská monarchie. V tomto novém vydání autor text důkladně přepracoval, opatřil novými fotografiemi a rozšířil o kapitolu, v níž nastínil další osudy dětí zavražděného následníka trůnu.

Na základě aktuálního stavu bádání podává historik Friedrich Weissensteiner nový, živoucí obraz monarchy – od poslušného syna k panovníkovi z Boží milosti, od velkorysého manžela, milujícího otce a dobrotivého dědečka až k žárlivému milenci. Nevyhýbá se přitom žádnému tabu.

Ze šestnácti dětí, které Marie Terezie přivedla na svět mezi svým dvacátým a devětatřicátým rokem, bylo pět synů. Na rozdíl od svých sester všichni úspěšně přežili dětský věk. Marie Terezie se chovala k synům stejně jako k dcerám. Věnovala jim mateřskou péči, lásku a přízeň. Dostali ovšem důkladnější výchovu a pečlivější výuku, protože se měli připravovat na postavení panovníků.Své syny a dcery kárala Marie Terezie i v době jejich dospělosti. Vytýkala jim nedostatky a málokdy je chválila. Starala se o jejich vývoj a zajímala se také o jejich pozdější osudy. Byla s nimi v pravidelném osobním nebo písemném styku. Nejhůře vycházela se svým spoluvládcem Josefem, který se měl stát jejím nástupcem. Bylo to nejspíše tím, že mezi nimi bylo více třecích ploch než u ostatních synů, protože působil v její bezprostřední blízkosti.

W. A. Mozart, J. W. Goethe, R. Wagner, A. Einstein, G. Mahler a Th. Mann - šest mimořádných géniů. Ale co víme e jejich ženách? Byly pro ně důležité? Obětovaly svým mužům - géniům živoy, nebo je naopak brzdily, dokonce odváděly svými malichernými žádostmi a náladami na špatnou kolej? Odsunuly stranou své vlastní záujmy, někdy až k sebezapření, nebo uměly z talenty a mozky svých mikých manipulovat? Tedy trpělivost, odevzdanost, nebo tomu bývalo u slavných dvojic docela jinak?Jak důležitá je žena pro život slavného muže? Historik Weissensteiner zná odpovědi. Kniha se čte jedním dechem.

Portréty významných habsburských panovníků (především z rakouské linie) sledují zejména zásluhy jednotlivců o upevnění moci dynastie.

Portréty významných habsburských panovníků (především z rakouské linie) sledují zejména zásluhy jednotlivců o upevnění moci dynastie.

Vyprávění o milostném životě pěti významných osobností evropských dějin, u kterých se láska prolínala s politickou kariérou. Milostné osudy pěti významných evropských osobností: francouzského krále Ludvíka XV., ruské carevny Kateřiny II., císaře Napoleona Bonaparta, rakouského kancléře Metternicha a bavorského krále Ludvíka I. Čtenář má možnost poznat tyto panovníky a politiky z té méně známé, intimnější stránky, než kterou běžně nabízejí historické publikace. Kniha se soustřeďuje na milenky a jejich úlohu v životě i kariéře zmíněných evropských státníků, neboť právě ony nejednou vstoupily do rozhodování o dění ve státě, staly se nástrojem k dosažení vyšších cílů. Soukromý život mocných panovníků a politiků je zde popsán populární formou, velmi decentně.

Pět medailonů habsburských princezen, které více či méně prokázaly politický talent a zasáhly do světových dějin. Jsou to: Markéta Parmská (nemanželská dcera Karla V.a pozdější místodržitelka v Nizozemí), dále Marie Antoinetta (dcera Marie Terezie) a její osud za Francouzské revoluce, Marie Louisa, dcera Františka II. a manželka Napoleona Bonaparta, dále její mladší sestra Leopolda, brazilská císařovna, která se všemi silami zasadila o odpoutání Brazílie od Portugalska a konečně Marie Leopolda, bavorskám kufiřtka, která zachránila Wittelsbachům trůn. Osudy těchto pěti žen líčí autor čtivě (někdy mírně sentimentálně) a na jejich příbězích zároveň popisuje dobu a světovou nebo evropskou politiku. - Připojen rodokmen Habsburků, dále výběr literatury ke každé z těchto osobností a jmenný rejstřík.