Berthold Waldstein-Wartenberg

Berthold Waldstein-Wartenberg, potomek jednoho z nejstarších českých šlechtických rodů (narodil se 21. dubna 1925 v Třebíči, zemřel 21. ledna 1992), po studiu na jihlavském reálném gymnáziu navštěvoval kurzy historie a dějin umění na vídeňské univerzitě. Doktorskou disertaci obhájil v roce 1953 a o tři léta později nastoupil v Rakouském státním archivu, přičemž od roku 1980 zastával deset let místo ředitele Všeobecného státního archivu v rámci uvedené instituce.

B. Waldstein-Wartenberg byl rovněž váženým členem Českého velkopřevorství Suverénního řádu maltézských rytířů (obdienčním rytířem s velkokřížem). Pokládal za svou základní povinnost praovat pro České velkopřevorství v exilu v Rakousku se snahou o jeho obnovu v Čechách a na Moravě a účinně pomáhal nejen českým emigrantům v jejich novém domově, ale též organizoval distribuci léků do tehdejší Československé republiky.

V roce 1966 B. Waldstein-Wartenberg vydal publikaci Die Markwartinger (česky vyšla pod názvem Markvartici v roce 2000); věnuje se v ní nejstarší historii svého vlastního rodu, který se již ve středověku rozdělil na řadu dalších (pánů ze Zvířetic, z Lemberka, z Michalovic, z Vartenberka, Valdštejna). Další práci věnoval hrabatům z Arca (Die Grafen von Aroc im Mittelalter, 1969) a právním dějinám johanitského/maltézského řádu (Rechtsgeschichte des Malteserordens, 1969). V roce 1988 pak vyšlo jeho dílo o kulturních dějinách johanitského řádu.