Leopold Infeld
20. srpen 1898 – 15. leden 1968
Lepold Infeld (*20. července 1898, Krakov – †15. ledna 1968, Varšava), významný polský teoretický fyzik, autor více než 70 vědeckých prací v oboru kvantové teorie a teorie relativity, teorie pole a elektrodynamiky.
Pocházel z rodiny židovských obchodníků. Vystudoval obchodní školu, pak studoval fyziku (zpočátku proti vůli svého otce) na Jagellonské univerzitě. Infeld získal doktorát v roce 1921, vedoucím jeho práce byl profesor Władyslaw Natanson. V roce 1920 se v Berlíně setkal s Albertem Einsteinem, navštěvoval přednášky Maxe Plancka a Maxe von Laueho. Po dokončení studia učil na židovských středních školách v Będzinu v Horním Slezsku, Koninu ve Velkopolsku a ve Varšavě. Během tohoto období napsal první vědecké práce.
Po zamítnutí kandidatury na post profesora v tehdejším polském Vilniusu v roce 1936, získal stipendium v Institute for Advanced Study v Princetonu, a začal pracovat s Albertem Einsteinem. Výsledkem této spolupráce byla rovnice pohybu v obecné teorii relativity (tzv. Einstein-Infeld-Hoffmannova teorie). Během dvouletého pobytu v Princetonu Infeld ve spolupráci s Einsteinem napsal knihu Evoluce fyziky (The Evolution of Physics, 1938), která se stala mezinárodním bestsellerem (v průběhu sedmdesáti let od zveřejnění dosáhla více než 200 vydání).
V roce 1938 se stal profesorem fyziky na University of Toronto v Kanadě. Díla z tohoto období se týkají relativistické kosmologie a teorie faktorizace. V Torontu Infeld pracoval do roku 1950.
Během studené války byl neprávem obviněn z kontaktů s komunisty v Polsku a možnosti prodávat vojenské tajemství (ohledně nukleárních zbraní). Odešel kvůli tomu z Kanady a vrátil se do Polska.
V roce 1950 byl jmenován vedoucím ústavu pro teoretickou fyziku na Varšavské univerzitě. Společně s profesorem Vojtěchem Rubinowičem založil Ústav teoretické fyziky Varšavské univerzity. V roce 1952 se stal členem Polské akademie věd.
Kromě odborných prací napsal vzpomínkovou knihu na A. Einsteina (čes. Mé vzpomínky na Einsteina, 1959). Leopold Infeld vyslovil po smrti svého učitele v knize „Mé vzpomínky na Einsteina“ slova uznání: „Když jsme dokončili dílo Fyzika jako dobrodružství poznání, napsal jsem: 'Každý bude o této knize říkat, že ji napsal Einstein a ještě někdo, jehož jméno si nepamatuje. Do konce života ponesu pečeť Einsteinova spolupracovníka.' Tato pečeť mě často znepokojovala. Ale dnes jsem na ni hrdý. Snad teprve nyní dovedu ocenit štěstí, jež bylo mým údělem – štěstí spolupracovat s Einsteinem.“