Jan-Paul Ritscher Knihy

Malíř, výtvarný kritik, a prozaik Jan Paul vydává novou sbírku povídek nazvanou Mrkací panenka. Po své literární prvotině Deník pošetilého milence (2006) a knize O štěstí v umírání (2011) se v novém titulu zabývá tématem lásky, nenávisti a smrti. Autor předkládá čtenáři příběhy současných lidí vystavených těžkým životním situacím. Jsou to lidé mnoha profesí, různosti věku i odlišné sexuální orientace, kteří se často ocitají v mezních a tragických okolnostech života. Autor líčí s jistou dávkou soucitu i pochopení příběhy člověka ve chvílích váhání i vážných rozhodnutí, která nezvratně změní či v některých případech dokonce ukončí jeho život. Paula zajímá nevyhnutelná osudovost existenciálně dramatických chvil, přičemž nevyhnutelná je tato osudovost do té míry, do jaké protagonisté povídek sami svými životy a rozhodováním určují a ovlivňují vývoj událostí, v jejichž pasti se nakonec ocitnou. Bezdomovec, státní úředník, podnikatel, důchodce, šestnáctiletý mladík, žena novináře a mnozí jiní jsou aktéři povídek, které emocionálně vypjaté okolnosti života vystavily náročné osobní zkoušce. Jan Paul s literární imaginací i realistickou přesvědčivostí popisuje osobní, partnerské, a společenské konflikty, na jejichž konci sice čeká hrdiny povídek smrt fyzická, profesní i duchovní, nicméně přesah knihy zřetelně odkazuje k naději. V širším kontextu jde o vyjádření mezilidských vztahů, které jsou odrazem prožívání současného světa.

Sbírka povídek Deník pošetilého milence je prvotina a jejím hlavním tématem jsou vztahy mezi mužem a ženou. Ústřední postavou a dramatickým rámcem knihy je člověk nejistý, cosi tušící, až na výjimky ale neschopen naplnit své představy o životě. Rozpor mezi představami a tím, co nakonec jeho „antihrdina“ žije v podmínkách, které si paradoxně spoluvytváří, obnažuje bolestný úděl člověka v současném světě, v němž jediným omezením je zase jen člověk sám.

Moderní pohádkový příběh je plný fantazie, hravosti a jemného humoru o chudém chlapci, kterému se splní jeho velký sen. Vhodné pro děti mladšího školního věku. Karlík žije ve městě, kde stojí slavná Wonkova továrna na čokoládu. Chlapec si však čokolády moc neužije, protože jeho rodina je velice chudá. Jednoho dne se na něj ale usměje štěstí a on má možnost, spolu s dalšími čtyřmi dětmi a jejich doprovodem a svým dědečkem, navštívit proslulou továrnu na sladkosti. Sám pan Willy Wonka je provede mnoha zajímavými sály, v nichž se vyrábí ty nejúžasnější, nejsladší, nejoriginálnější dobroty. Ukáže jim, jak se mísí čokoláda vodopádem, předvede jim žvýkačkový automat, televizní čokoládu i cvičené veverky, které louskají ořechy tak, jak to nikdo jiný neumí. Největší překvapení však na Karlíka čeká na závěr celé exkurze. Doplněno fotografiemi z filmu Tima Burtona. Dotisk v r. 2007 (ISBN 978-80-200-1436-8)

Smrt je pro naši společnost čímsi nepatřičným, stala se tabu. Jenomže pouze ona dává našemu počínání hlubší smysl. Co to je smrt a jaký má význam pro život člověka? Jak ji prožívá umírající a jak jeho blízcí, kteří ho provázejí v posledních chvílích života? Proč u nás umírají lidé v nemocnici, a mnohem méně v hospici či doma v kruhu rodiny, jak to bývalo po staletí zvykem? Je smrt skutečně definitivním koncem života? To jsou otázky, na které se autor snaží odpovědět v knize psané na hranici dokumentu a prózy. V líčení dramatických událostí vychází z autentické osobní zkušenosti. Kniha je o cestě zbavování se strachu ze smrti, důvěrnou výpovědí o vůli, naději a víře, je o potkávání, míjení a opětovném setkání. Silný iniciační prožitek přivedl autora na cestu vlastní změny, k nalezení nových hodnot a osobního štěstí. Každý člověk má tuto jedinečnou šanci, to je poselství knihy, která může být posilou, podnětem a inspirací všem, kteří se ocitnou v podobné situaci. Knihu doprovázejí barevné reprodukce autorových výtvarných děl, inspirovaných prožitkem smrti jeho matky.

»Pessimismus« - Das Schlagwort Pessimismus verleitet dazu, auf weitere Definitionsversuche zu verzichten. Ausgehend vom wissenschaftlichen Diskurs über Pessimismus entwickelt Jan-Paul Klünder deshalb ein idealtypisches Kategoriensetting dieses diffusen und vielschichtigen Begriffs, um die Werke von Carl Schmitt, Michel Foucault und Giorgio Agamben nicht nur zu vergleichen, sondern ebenso mit der Kontingenz ihrer jeweiligen Wirklichkeitskonstruktion zu konfrontieren. Dabei zeigt sich ein widersprüchliches Verhältnis von Optimismus und Pessimismus in allen drei Theorien, wodurch deutlich wird, wie sich pessimistische Momente in den Gesamtzusammenhang dieser Weltbeschreibungen fügen.

Aus dem Inhalt: Traditionelle Theorie der Schuldenstrukturpolitik - Der Bund als Schuldner - Debt Management im Wandel - Derivate - Risikopolitische Normen für den Staat - Haushaltsgrundsätze