Magnus MacFarlane-Barrow Pořadí knih

Od zakladatele Mary's Meals a autora bestselleru Bouda, která krmí milion dětí cestuje Magnus MacFarlane-Barrow po světě a setkává se s překvapivými skutky dobročinnosti a silou štědrosti. Jen málo lidí na světě má lepší předpoklady k tomu, aby pochopili roli dobročinnosti a štědrosti, než Magnus MacFarlane-Barrow. Jako zakladatel a generální ředitel Mary's Meals pomáhá Magnus každoročně nakrmit a vzdělávat miliony dětí v 18 různých zemích po celém světě. V době, kdy některými charitativními organizacemi otřásá skandál a mnohé zpochybňují jejich účinnost v moderní době, nás vezme na epickou cestu ke znovuobjevení krásy a transformační síly autentické charity. Silně a inspirativně oslavuje dopad charity na život nás všech a ilustruje, jak je akt sdílení – a dokonce i oběti – klíčem k životu v radosti.

"Rád bych měl co jíst a taky bych jednoho dne rád chodil do školy." (Edward z Malawi, 14 let) K setkání Magnuse s Edwardem došlo v roce 2002, kdy tuto africkou zemi sužoval hladomor. Magnuse ze Skotska výrok šokoval. A dal podnět k hnutí Mary's Meals. Prvotní myšlenka hnutí Mary's Meals je prostá: jedno výživné jídlo za den pro každé dítě v místě jeho vzdělávání.

Dal jsem se do řeči s Edwardem, nejstarším ze sourozenců. Jeho černé tričko bylo o několik čísel větší, než by potřeboval, ale na rozdíl od umazaných a potrhaných hadrů, do kterých byli zahaleni jeho sourozenci, bylo čisté. Vyprávěl mi, že je mu čtrnáct a většinu času tráví s matkou při práci na polích kolem domku. Zeptal jsem se ho, v co v životě doufá. Rozhodně jsem přitom nečekal odpověď, která by změnila život mně i stovkám tisíc jiných lidí. „Chtěl bych mít co jíst a taky bych jednou rád chodil do školy,“ odpověděl mi po chvilce zadumání slavnostním hlasem. Tato prostá slova, pronesená jako smělý sen dospívajícího hocha v Malawi, se mi zapsala hluboko do srdce. Je to výkřik, skandál a zároveň stvrzení myšlenky, která se už tehdy začala formovat, je to pobídka k činu, kterou nešlo ignorovat. Slova čtrnáctiletého afrického chlapce se stala jedním z impulsů, po nichž se introvertní chovatel ryb ze skotské vysočiny rozhodl založit „Mariino jídlo“: organizaci, která stojí na drobných příspěvcích deseti tisíců lidí a dobrovolnické službě, díky nimž krmí každý den přes milion dětí ve více než tisícovce škol čtrnácti zemí rozvojového světa. Tento nesmírně poutavý příběh, jak z počátečního nadšení hrstky dobrovolníků vyrostlo dílo mezinárodních rozměrů, vypráví o obětavosti a o vynalézavé pomoci lidí, jimž není lhostejný osud těch, kteří hladoví a prožívají utrpení.