Weise und leicht, traurig und poetisch, erbarmungslos und ironisch António Lobo Antunes ganz In 69 kleinen Geschichten, Phantasien und Reflexionen spricht der Autor von Kindheits- und Lebenserinnerungen, von Krankheit und Tod, von der Literatur und seiner Sicht auf die Welt. Er denkt über Sherlock Holmes und Virginia Woolf nach, über die Verbindung von Geld und Seele, die Harmonie der Welt, über die portugiesische Landschaft und über die Liebe.
In diesem brillanten Essay analysiert Mario Vargas Llosa eine der Romane, die seine Karriere als Schriftsteller geprägt haben: Madame Bovary von Gustave Flaubert, der als Begründer des modernen Romans gilt und ein unbestreitbarer Meister späterer Erzähler ist. Vargas Llosa präsentiert sich als leidenschaftlicher Leser und schildert seine persönliche Verbindung zu dem Werk. Der zweite Teil des Essays bietet eine umfassende Analyse von Madame Bovary und erkundet die Kombination aus Rebellion, Gewalt, Melodram und Sex. Im dritten Teil wird die Beziehung von Flaubert zur Geschichte und zur Entwicklung des repräsentativsten Genres der modernen Literatur, dem Roman, untersucht. Vargas Llosa beweist, dass er als Literaturkritiker ebenso kompetent ist wie als Erzähler. Dieser Essay, das Ergebnis der Begegnung zwischen der narrativen Intelligenz des peruanischen Romanautors und dem grundlegenden Werk eines der wesentlichen Autoren der Weltliteratur, erweist sich als wertvolle Lektion über die Literatur.
Mladá Slovinka Veronika se z omrzelosti nad stále stejným životem i z pocitu vlastní zbytečnosti rozhodne spáchat sebevraždu. Ve svém dosavadním životě se vždy snažila dělat to, co od ní očekávali druzí, neměla odvahu naplnit svou vnitřní touhu a riskovat neúspěch. Teprve když se v sanatoriu pro duševně choré dozví po nezdařené sebevraždě, že má poškozené srdce a že pomalu umírá, probudí se v ní instinktivní vůle k přežití a Veronika začne o svůj život bojovat. Při vyprávění Veroničina příběhu se světoznámý brazilský autor opírá o vlastní zážitky z dospívání z riodejaneirské psychiatrické léčebny.
Jako řeka, jež plyne je soubor vyprávění, úvah a myšlenek, který představuje příčný řez literárním dílem Paula Coelha a zřetelně odráží šíři tvorby proslulého brazilského autora. V krátkých textech z posledních let spojuje spisovatel své zážitky z cest, vyslechnuté příběhy a setkání s neobyčejnými lidmi se zamyšlením nad odvěkými problémy člověka. Projevuje neutuchající zájem o všechno, co se děje třeba v nejvzdálenějších končinách světa, čerpá z moudrosti Východu, z Bible, z Koránu, ze židovských legend i z folkloru různých národů a zároveň komentuje některé současné události. Ze 103 textů, které v průběhu času vycházely v novinách a časopisech v mnoha zemích světa, už některé znají i čeští čtenáři přílohy Salon listu Právo. Krátké, ale pronikavé úvahy zachycují drobné, a přitom věčné okamžiky lidské existence nahlížené z mnoha různých úhlů. Kaleidoskop postřehů o lidské povaze, literární tvorbě, dějinách či běžném každodenním životě přibližuje čtenářům autorův způsob myšlení více než kdykoli předtím a je esencí filozofie člověka, který pozoruje život stejně vyrovnaně, jako by hleděl na klidnou říční hladinu....
Brazilský spisovatel Paulo Coelho vytvořil ve svém románu modelovou situaci, v níž má proběhnout boj dobra a zla. Do upadající horské vsi přijde cizinec, aby se formou ďábelského pokušení dobral podstaty lidské přirozenosti. Důležitou roli v pokušitelově plánu sehraje servírka slečna Chantal Prymová. Románem Ďábel a slečna Chantal autor končí trilogii A dne sedmého..., do níž patří knihy U řeky Piedra jsem usedla a plakala a Veronika se rozhodla zemřít.
Lídia Jorge nasceu em 1946 no Algarve. O Dia dos Prodígios, o seu primeiro romance, é uma alegoria ao país fechado que era Portugal durante a ditadura. Nele a autora vai buscar inspiração ao passado comum das mulheres mediterrânicas e da extremidade do mundo ocidental que é a sua terra. Lídia Jorge é uma das escritoras mais relevantes do atual panorama literário português. "Lídia Jorge possui todo o passado poético, essencial, da sua língua. Mas igualmente toda a violência trágica que explode sob a intensidade do sol. É no Sul de Portugal que termina a Europa. Mas é também aí que ela começa."
