Michal Dlouhý Pořadí knih

Jak se asi musí cítit člověk, kterému byl na ramena vložen osud celého národa? Tarian je možná nejmocnější čaroděj, který kdy chodil po povrchu země. Největší výzva jeho života však skončila ošklivým překvapením a ocitl se na místě, které je mu zcela neznámé. Když pak jako lusknutím prstu přijde o všechnu svou moc, je donucen se poprvé po dlouhé době spolehnout na pomoc lidí, kterými ještě do nedávna opovrhoval. Dokáže si beze své magie poradit ve městě, jehož pravidla mu nic neříkají a které se navíc potýká s hromadou vlastních problémů? Jak dopadne střetnutí magického talentu s realitou dystopického města, jehož fungování je závislé na selhávajících technologiích z minulých věků?

Slovo „podpovídka“ poprvé užil spisovatel Karel Čapek k označení velmi krátké povídky, obsahující pouze pointu. Přesně taková je i kopa četnických podpovídek, časově zasazených do doby Čapkových Povídek z jedné kapsy a Povídek z druhé kapsy. Jednotlivé podpovídky vycházejí ze skutečných případů a událostí, se kterými se setkávali četníci během výkonu své náročné služby. V případě pověsti o trestném činu bylo třeba vyslechnout osoby, skrze které se pověst šířila a sledovat ji až k jejímu samému prameni a přesvědčit se, zda se na něčem zakládá či nikoliv, aby mohlo být buď zavedeno trestní řízení proti určité osobě anebo takové podezření odloženo ad acta.

Po své první knize v této edici s názvem Století četnické kriminalistiky, jež komplexně pojednává o historii kriminalistiky u četnictva na území České republiky a která se setkala se zájmem čtenářů a dočkala se i svého druhého vydání, je autorova pozornost věnována četnickým pátracím stanicím. Slova: „Četnická pátrací stanice Brno“ zná díky úspěšnému televiznímu seriálu Četnické humoresky snad opravdu každý. Co to ale ve skutečnosti byly četnické pátrací stanice? Jak a kým byly obsazeny? Jaké měly úkoly? Jakými technickými prostředky disponovaly a jaké používaly pracovní postupy? A jaké skutečné kriminální případy řešily jednotlivé pátrací stanice? Ještě před tím se ale čtenář seznámí s tím, jak vznikal původní námět televizního seriálu a jaké byly skutečné osudy předobrazů jednotlivých seriálových postav? Na tyto a mnohé další otázky přináší odpovědi právě tato kniha. Po své první knize v této edici s názvem Století četnické kriminalistiky, jež komplexně pojednává o historii kriminalistiky u četnictva na území České republiky je autorova pozornost věnována četnickým pátracím stanicím.

Zápisník byl nepostradatelnou pomůckou každého správného příslušníka četnického sboru. Byly v něm podrobné záznamy o řešených případech, stejně tak jako stručné poznámky o vlastních zjištěních četníka, či informace získané prostřednictvím konfidentů. Ty často posloužily mnohdy i po dlouhé řadě let k úspěšnému vyřešení kriminálních případů, dopadení a usvědčení jejich pachatelů.

Adepti služby na četnických pátracích stanicích museli být pro svoji nadcházející činnost náležitě odborně připraveni. Na Ústředním četnickém pátracím oddělení v Praze proto pravidelně probíhaly odborné pátrací kursy, ve kterých se vzájemně setkávali a poznávali četníci z celého státu, kteří si zde mimo jiné i navzájem předávali své zkušenosti z předchozího výkonu pátrací služby. Na odbornou výuku navazovaly mnohdy až neuvěřitelné historky vyprávěné v nedalekém lokále. Tato kniha je již dvacátou první, kterou vydalo nakladatelství Pragoline v edici Otisky, autoru Michalu Dlouhému. Jeho ostatní knihy jsou většinou vyprodány. Michal Dlouhý je také duchovním otcem úspěšného seriálu o četnictvu „Četnické humoresky“.

Každý četník na zkoušku si musel během prvního roku své služby osvojit značné množství odborných vědomostí a dovedností, které byly nezbytné pro službu v četnickém sboru. Podmínkou přijetí do definitivního stavu a jmenování strážmistrem bylo úspěšné složení odborné zkoušky. Výuka odborných předmětů se opírala o příklady z praxe, jaké se ve výkonné službě denně vyskytovaly. Obdobným způsobem je také pojata kniha Četnická abeceda.

„Slovo: „erfolg“ bylo pro příslušníka četnického sboru doslova zaklínadlem a prokletím zároveň. Kýžený „úspěch“, to byla věc, pro niž byl četník nucen a mnohdy i ochoten doslova vypustit duši. Kniha obsahuje rovnou kopu povídek popisujících případy vážné, veselé, ale i případy pro četníka samotného s tragickým koncem, které řešilo četnictvo na našem území v období monarchie, republiky a za okupace.

Volné pokračování úspěšné knihy o četnickém služebním psu, německém ovčákovi jménem Alto, a jeho pánovi, četníku Rudolfu Votrubovi přináší další tři desítky zajímavých a dosud literárně nezpracovaných případů, které tato nerozlučná dvojice řešila v obvodu četnické pátrací stanice v Nitře. Kniha je opět psána formou literatury faktu a obsahuje řadu unikátních obrazových příloh