Robert Browning Životopis
Robert Browning byl britský básník a dramatik, jehož mistrovství v dramatickém verši, zejména v dramatických monologech, z něj učinilo jednoho z nejvýznamnějších viktoriánských básníků. Jeho díla se vyznačují hlubokým vhledem do lidské psychologie a složitosti charakterů. Browningův styl je známý svou bohatou slovní zásobou a komplexní metrikou, která však nikdy nezastiňuje silný emocionální dopad jeho veršů. Byl průkopníkem formy dramatického monologu, v níž postavy odhalují své motivy a vnitřní svět prostřednictvím promyšlených promluv.
Přední anglický básník viktoriánského období.
Narodil se v Camberwellu, předměstí Londýna, v rodině Roberta a Sarah Anny Browningových. Jeho otec byl původně vyslán do východní Indie jako správce plantáží cukrové třtiny. Instituce otroctví byla ale pro něho nepřijatelná a proto se vrátil, ve zlém se rozešel se svým otcem (dědem Roberta Browninga) a pracoval jako úředník v Bank of England. Přestože se touto změnou připravil o rodinné dědictví a měl podstatně menší příjmy, dokázal si vybudovat postavení, oženit se, založit rodinu a shromáždit knihovnu o 6000 svazcích. Matka byla silně věřící evangelička a vynikající klavíristka z rejdařské rodiny ve skotském Dundee.
Jeho vzdělání bylo soukromé, i když v roce 1828 navštěvoval i přednášky Londýnské university (University of London). Hodně cestoval (Rusko - 1834, Itálie - 1838, 1844). Hmotně zajištěn otcem se cele věnoval literatuře.
V roce 1845 se seznámil s Elizabeth Barrett, se kterou si déle než rok dopisovali. V září 1846 se tajně nechali oddat proti vůli Elizabethina otce a odcestovali do Itálie. Po krátkém pobytu v Pise přesídlili do Florencie, kde žili až do Elizabethiny smrti v roce 1861. Poté se Robert Browning vrátil do Londýna spolu se svým synem Robertem (Robert Wiedemann Barrett Browning, 1849-1912). Vydal manželčinu literární pozůstalost a účastnil se literárního života. Podnikal cesty do Evropy, při takové cestě po Itálii v roce 1889 zemřel v Benátkách. Pohřben je ve Westminsterském opatství v tzv. "koutku básníků" (Poets’ Corner) v jižním transeptu.
Ve své tvorbě se Browning inspiroval dílem Byronovým, Keatsovým a především Shellyovým. Typicky osobní romatickou poezii začal kombinovat s popisem objektivní skutečnosti. Své verše obohatil tehdy neobvyklými nepravidelnými rytmy a nezvyklými rýmy. Obsahově nejsou jeho díla soustředěna na děj nebo na konflikty postav. Jedná se zpravidla o osobní pohled jedné z postav na události i na vlastní vnitřní konflikty. O svém dramatu Stafford např. řekl, že je to "děj v postavě spíše než postava v ději". Tento žánr je pak nazván dramatický monolog. Na Browningovo dílo v tomto směru navazují například Thomas Stearns Eliot, Ezra Pound nebo Robert Frost. Je to předznamenání techniky proudu vědomí v moderní literatuře.
V některých svých pracích Browning kladl dost značné nároky na věcné znalosti čtenáře (poéma Sordello, 1840), a proto získal pověst nesrozumitelného básníka.
Knižně vydané drama Paracelsus bylo dobře přijato. Napsal dalších sedm dramat, ale uvedena byla jen některá a to bez úspěchu. Za svého života byla jeho žena Elizabeth populárnější než její manžel.