Ilona Borská

Ilona Borská roz. Bondyová, provdaná Štuková (*9. listopadu 1928, Praha – †27. prosince 2007, Praha) je známa především knížkami pro mládež a životopisnými příběhy z oblasti literatury faktu. Narodila se v rodině obchodního příručího Karla Bondyho, který v roce 1947 přijal jméno Borský. Vystudovala sociologii a v letech 1951-61 byla redaktorkou Československého rozhlasu a od r. 1964 příležitostně i v tehdejší Československé televizi. V 60. letech učila sociologii na Stavební fakultě Českého vysokého učení technického, byla ze zdejší školy v roce 1970 v důsledku normalizace vyhozena. Několik let pak pracovala v nakladatelství Albatros a poté se již věnovala jen spisovatelské a novinářské práci. Zemřela jen pět týdnů po smrti svého manžela ve věku 79 let.

Značnou část jejích próz pro dospělé čtenáře tvoří biografie autentických postav, byť si nevybírala nejzvučnější jména, ale výjimečné osobnosti. Prvním z takových titulů byl román Trůn, o gymnastce Evě Bosákové. Dokumentární přesnost s beletristickým pojetím hrdinčiných osudů sloučil příběh lékařky, která založila v Bagdádu československou nemocnici v románu Doktorka z domu Trubačů, který se dočkal řady vydání a překladů. Kniha Doktorka z domu Trubačů se v roce 2009 hlasováním čtenářů zařadila mezi sto nejoblíbenějších knih v anketě Kniha mého srdce. Nejvíce se pak k literatuře faktu Borská přiklonila Příběhem staršího bratra, o Josefu Čapkovi.