Verše, které psal ve svých 15-18 letech, jsou dokladem nesporného básnického nadání. Vyjadřované životní pocity však nenašly po vítězném Únoru uplatnění a zůstaly v rukopisu. Vydání jeho básní lze tedy považovat nejen za zajímavé a nepřehlédnutelné zveřejnění dosud neznámého díla české poezie, ale i za svého druhu dokument. Dokument intimního života mladého příslušníka vyhubené pražské židovské rodiny.
