Marie-Claire Pasquier Knihy

Situé dans les environs de Newark, à l'époque où éclate une terrible épidémie de polio, Némésis décrit avec précision le jeu des circonstances sur nos vies. Pendant l'été 1944, Bucky Cantor, un jeune homme de vingt-trois ans, vigoureux, doté d'un grand sens du devoir, anime et dirige un terrain de jeu. Lanceur de javelot, haltérophile, il a honte de ne pas avoir pris part à la guerre aux côtés de ses contemporains en raison de sa mauvaise vue. Tandis que la maladie provoque des ravages parmi les enfants qui jouent sur le terrain, Roth nous fait sentir chaque parcelle d'émotion que peut susciter une telle calamité : peur, panique, colère, perplexité, souffrance et peine. Des rues de Newark au camp de vacances rudimentaire, haut dans les Poconos, Némésis dépeint avec tendresse le sort réservé aux enfants, le glissement de Cantor dans la tragédie personnelle et les effets terribles que produit une épidémie de polio sur la vie d'une communauté de Newark, étroitement organisée autour de la famille.

»Es ließen sich schwerlich drei Männer finden, die Seite an Seite saßen und besser wussten, was der Fluss sagte.« Für die drei Maclean-Männer ist das Fliegenfischen mehr als eine Leidenschaft. Pastor Maclean beginnt früh, seine Söhne in der Kunst des Fliegenfischens zu unterweisen. »In unserer Familie gab es keine klare Trennungslinie zwischen Religion und Fliegenfischen«, so beginnt die autobiographische Erzählung von Norman Maclean. Die Brüder sind verschieden - intellektuell und wild der eine, bodenständig und ruheliebend der andere. Das Fliegenfischen aber verbindet sie, gerade dann, wenn sie nicht die richtigen Worte finden. Der Sommer des Jahres 1937, den die Brüder in ihrer Heimat im Westen von Montana verbringen, nimmt ein tragisches Ende, als einer der beiden erschlagen aufgefunden wird. Die Summe von Norman Macleans Lebenserfahrung ist auch die Summe der amerikanischen Literatur, in der Tod und Vertreibung aus dem Paradies, spirituelle wie konkrete Erfahrungen, Versuchung und Versöhnung immer einen Platz hatten.

V „dusivém parnu rovníkového Newarku“ řádí děsivá epidemie, která ohrožuje místní děti zmrzačením, ochrnutím, doživotním postižením i smrtí. To je překvapivý námět Rothova nového bolestného románu: epidemie dětské obrny zuřící v létě 1944 ve stínu světové války a její následky na pospolitou, na rodinu orientovanou komunitu Newarku a její děti. Hlavním protagonistou je energický a svědomitý třiadvacetiletý správce školního hřiště Bucky Cantor, oštěpař a vzpěrač, muž oddaný svým svěřencům a zklamaný sám sebou, protože jej chabý zrak vyloučil z možnosti bojovat po boku svých vrstevníků ve válce. Kniha se soustředí na dilema, které mladíka čeká, když začne obrna sužovat jeho hřiště – a na každodenní příděl tragických událostí, s nimiž se musí vypořádat. Autor klade palčivou otázku, jež proniká všemi jeho posledními romány: Jaká rozhodnutí dokážou člověku od základů změnit život? Jak bezmocný je jeden každý z nás tváří v tvář tlaku okolností?

V románu z roku 2007 se autor vrací ke svému nejautobiografičtějšímu dvojníkovi, význačnému spisovateli Nathanu Zuckermanovi, kterého český čtenář zná například z Lidské skvrny (česky 2005). V nejnovějším díle Zuckerman opouští lesní samotu v horách, aby se v New Yorku podrobil lékařskému zákroku. Během pobytu ve městě se setká s Billym a Jamie. Mladí manželé jsou oba spisovatelé a Zuckerman se téměř okamžitě do půvabné Jamie zamiluje. Jednasedmdesátiletý všemi uctívaný autor je však už deset let impotentní a inkontinentní a tento pozoruhodný vztah rafinovaně převádí do imaginárních monologů. V další dějové linii se objevují různí „duchové“ z minulosti – spisovatel Lonoff a Amy Belletteová (český čtenář se s oběma mohl setkat v Rothově románu Elév). Roth svým nejnovějším dílem opět dokazuje, že patří k předním světovým spisovatelům a že ho tvůrčí síly rozhodně neopouštějí.

Ústřední postavou Rothova románu je pětašedesátiletý Simon Axler, obdivovaný herec předních divadelních scén, který v životě ztvárnil snad všechny nejvýznamnější divadelní role. A nyní zcela náhle a bez příčiny ztratí schopnost hrát. Po několika katastrofálních představeních se psychicky zhroutí. Manželka od něj odejde a rozvede se s ním. Axler následně potká ženu o dvacet let mladší a do jeho života se nečekaně vrátí štěstí. Ovšem Pegeen se donedávna milovala pouze se ženami. Lze její současnou proměnu skutečně považovat za věrohodnou?