Hervé Bazin was francouzský spisovatel, jehož nejznámější romány se zabývaly částečně autobiografickými tématy dospívajícího vzdoru a nefunkčních rodin. Jeho dílo se vyznačuje hlubokým vhledem do psychologie postav a realistickým zobrazením mezilidských vztahů. Bazin mistrně zachycoval složitost rodinných pout a generační konflikty, čímž si získal uznání pro svůj pronikavý pohled na lidskou povahu. Jeho psaní je poznamenáno silným smyslem pro sociální kritiku a empatickým zobrazením zápasů svých hrdinů.
Román o vědci, který při hledání "smrtícího viru" - dokonalé biologické zbraně - nechtěně rozpoutá hrůznou epidemii, je apokalyptickou vizí budoucnosti lidstva, jež touha po sebepoznání dovede až na práh sebezbožnění a sebezničení.
V atmosféře chátrajícího venkovského sídla uprostřed velké zahrady se odvíjí děj, v němž jsou přítomny láska i smrt, okouzlení i vystřízlivění, smutek i naděje. Děj se odehrává v rodině rozvedené matky, která svým novým sňatkem s bezohledným a bezzásadovým člověkem přivede rodinu až na okraj propasti. Vypravěčkou je mladší dcera, která se po maminčině smrti jen těžko vyprošťuje z nepřirozeného svazku, kterým ji její nevlastní otec spoutal.
Román o napínavém pátrání po totožnosti osamělého muže, nalezeného uprostřed západofrancouzkých bažin koncem 70.let. Radn Godion s dcerou Claire uvidí jednoho dne v lese neznámého muže. Když se setkají po druhé, je tento muž v nemocnici s těžkým zraněním. Tam odmítá říci o sobě jakékoliv informace, včetně jména. Svým postojem způsobí řadu administrativních i právních zmatků a navíc se vše komplikuje jeho citovým vztahem ke Claire. Po prozrazení totžnosti muž opět odchází do neznáma. Bazin románem protestuje proti narušeným lidským vztahům, konzumnímu přístupu k životu i proti narušené rovnováze v přírodě.
Milostný příběh dvou mladých lidí, vyznávajících odlišnou ideologii, kteří jsou vystaveni těžké zkoušce.
Příběh mladé dívky, Constance, která navzdory svému ochrnutí a sobectví okolí neztrácí vůli k životu.
Psychologický román, v němž autor krok za krokem sleduje rozpad šestičlenné rodiny po rozvodu rodičů. Rozvodové řízení a uražená ješitnost nezanechaly v osamělé matce ani stín pochopení pro vyjímečnost situace, ve které mají vyrůstat a dospívat její děti, věčnými spory a nespravedlivými útoky otravuje jejich společný život tak dlouho, až nakonec ztrácí i je. Autor si zároveň všímá problému nepracující ženy, pro kterou je manželství existenčním zabezpečením a která i po rozchodu s mužem je závislá na jeho finančních prostředcích. Román zahrnuje období několika let, je napsán téměř jako dokumentární sled skutečných událostí.
„Matka“ Folcocheová a její syn jsou spalováni vzájemnou nenávistí. Na matčiných zdeformovaných citech se přitom neblaze podepsalo nešťastné manželství s Jacquesem Rézeauem, které s ní neuzavřel z lásky, ale z chamtivosti. Román obsahuje autobiografické prvky a společně s romány La mortdu petit cheval (1950, Je po všem) a Cri de la chouette (1972, Křik sovy) tvoří cyklus o Rézeauových. První autorův román a první z románů tzv. „zmijí trilogie“ (Se zmijí v hrsti, Smrt malého koně, Volání sýčka) bojuje proti tyranii rodiny, jaká se vytvořila v průběhu 19. století ve francouzské buržoazní společnosti, tj. proti rodině založené na rodových a náboženských tradicích, na majetku a z toho vyplývající téměř mocenské struktuře vztahů mezi rodiči a dětmi. Autor, člen Akademie Goncourtů, nositel Apollinairovy ceny za poezii a Velké ceny Monaka za své dosavadní dílo, je označován za jednoho z představitelů kritického realismu ve francouzském románu po roce 1945.
V rámci takřka detektivní zápletky románu autor zachycuje složitý vztah dcery k otci, který se stal žhářem - společně s odkrýváním motivů otcovy pyrománie.