Frère Roger Knihy

This title brings together two short books that the founder of the Taize Community had completed just before his violent death in August 2005, with the unfinished letter to young people that he was preparing at the time. In the first part, with his characteristic mix of delicacy and force, Brother Roger reflects on some of the events and people that influenced his life and calling, and on some of the steps taken at Taize over the years to create signs of reconciliation amidst the divisions of humanity. Never far from the surface is the suggestion that the reader too can perhaps discern in his or her own life a glimmer of God's call, of a happiness offered. This is followed by his own choice of prayers, composed for the daily services at Taize, each of them just a few words to express a search for God. Finally the 'unfinished letter', which insists repeatedly on God's love for each person, contains a challenge of disconcerting simplicity, calling on the reader to live in a 'kind-heartedness that is constantly renewed'.

V roce 1940 přichází do okupované Francie, do vesničky Taizé v Burgundsku, mladý pětadvacetiletý Švýcar. Veden touhou po jednotě křesťanů zde založil řeholní komunitu, která dnes čítá na sto bratří z třiceti zemí – evangelíků, katolíků i pravoslavných. Po celý rok přijímají tisíce mladých z celého světa, kteří do Taizé přijíždějí hledat nebo chválit a velebit Boha. V knize Netušená radost se bratr Roger vrací k několika událostem svého života. Vzpomíná na své dětství, na založení komunity v Taizé, na cesty za chudými na různá místa zeměkoule, na svá setkání s Matkou Terezou, s papeži Janem XXIII., Pavlem VI. a Janem Pavlem II., vypráví o svých kontaktech s křesťany z východní Evropy před pádem železné opony (zmiňuje se také o Češích a Slovácích). V jeho vzpomínkách a úvahách nenajdeme velká slova ani zbožné rady. Hlavním poselstvím, které nám bratr Roger předává, je ujištění, že Bůh chce, abychom byli šťastní. A štěstí spočívá v prostém životě, který nebudeme žít sobecky jenom sami pro sebe, ale otevřeme jej druhým a Bohu, zdroji veškeré radosti. Ve Francii vyšla kniha jen několik týdnů před smrtí bratra Rogera (zemřel v srpnu 2005).

Hundert Gebete, die Frère Roger mit den Jugendlichen in Taizé gebetet hat: Preisungen und einfache Bitten, Ausdruck kontemplativer Erwartung bei allem Zweifel, allen Fragen. Die kurzen Texte erinnern daran, dass sich in jedem Menschen die Sehnsucht nach Gemeinschaft mit Gott regt. Frère Roger verstand sie als Einladung an alle, schlichtes Vertrauen des Glaubens wachsen zu lassen und Wege zu finden, in der Stille des Herzens zu beten.

Y a-t-il des réalités qui rendent la vie belle ? Qui apportent un épanouissement, une joie intérieure ? Partant de cette question, qui sous-tend une grande partie de la recherche humaine, frère Roger partage les grands thèmes de sa réflexion, avec des récits - parfois très personnels - d'événements ou de rencontres qui l'ont marqué et qui donnent de comprendre son cheminement. Frère Roger dit pourquoi, à ses yeux, la vie intérieure et les solidarités humaines ont une seule et même source : Dieu qui ne peut que donner son amour.