Zpověď Andrija Gavriloviće (emigranta v západním Německu), kde je obviněn z vraždy. Andrija se přiznal a ted píše doznání pro soud. Popisuje v něm svůj prostý život v Německu a špatné rozhodnutí, která v něm udělal (když třeba zachránil život topícímu se členu SS a pak za to pikal, všichni ho měli za kolaboranta). Opustila ho rodina, okolí se k němu stavělo negativně, dostal výpověď v práci. Přiznání k vraždě, i když se jednalo o nehodu, byla jediná možnost jak se očistit od zrady a zbavit se nálepky kolaborant. Autor zde často používá citáty z Platona, které v některých místech plynule přecházejí v Andrijovu zpověď.
