Tento autor se zaměřuje na historii dvacátého století, se zvláštním důrazem na námořní dějiny. Jeho díla se vyznačují novinářským přístupem a hloubkou, která vychází z jeho rozsáhlých zkušeností. Zkoumá klíčové události a postavy, které formovaly moderní svět, a nabízí čtenářům poutavý pohled na minulost. Jeho práce jsou ceněné pro svou informovanost a srozumitelnost.
Podtitul: příběh křižníku Emden
8 s. obr. příl.
Příběh jedné z nejslavnějších válečných lodí 20. století, německého lehkého křižníku Emden a jeho korzárské plavby po Indickém oceánu v prvních měsících 1. světové války. Po tři měsíce dokázal úspěšně vzdorovat třem nejmocnějším válečným loďstvům a potopil přitom osmnáct lodí. Po potopení křižníku část posádky unikla na ukradené plachetnici a po četných dobrodružstvích se dostala do Německa. Jejich pověst byla taková, že The Times i ostatní anglické noviny vyjádřily úlevu nad tím, že tento únik přežili!
Autor se nezabývá jen prostým líčením událostí od napadení vojenské základny Pearl Harbor v prosinci roku 1941 po kapitulaci Japonska v létě r. 1945. Věnuje samozřejmě hlavní pozornost námořním operacím, pozemním i leteckým bojům během války, ale zamýšlí se zároveň nad předválečným vývojem složitých vztahů mezi Japonskem a Spojenými státy i ostatními velmocemi, hledá obecnější příčiny agresivní japonské politiky. Dočteme se také o neviditelné válce amerických a japonských zpravodajců, v jedné kapitole nám autor přiblíží nejvýznamnější americké velitele. Rejstřík, seznam literatury a prameny, fotografie, mapky.
Dvanáct let po nalezení Titanicu a osmdesát pět let po jeho potopení zůstává nejznámější námořní katastrofa obestřena tajemstvím. Z vraku, ležícího dvě a půl míle pod hladinou Severního Atlantiku, bylo vyzdviženo tři tisíce šest set předmětů, avšak klíčové otázky stále zůstávají nezodpovězené. Proč kapitán Smith zvýšil rychlost v nebezpečném počasí, když byl opakovaně varován před ledovými poli? Při katastrofě zahynulo více než patnáct set lidí. Kniha zkoumá rozsah nehod za Smithova velení a motivy jeho jednání.
Další záhadou je otvor poblíž přídě, který vypadá jako výsledek výbuchu, zatímco smutně proslulý ledovec způsobil obrovské poškození boku lodi. Skutečná poloha vraku, určena moderními navigačními prostředky, se neshoduje s místem, které Titanic uváděl v SOS voláních. Autoři naznačují, že americké vyšetřování krylo roli vlastníka lodi J. P. Morgana, zatímco britské vyšetřování zlehčovalo vládní odpovědnost a White Star zakrývala vlastní nedbalost podplácením svědků.
Záhadou zůstává i samotný vrak. Doktor Robert Ballard, který Titanic objevil, našel ve vraku přepážku, jež nebyla zakreslena v žádném výkresu. Autoři zkoumají myšlenku, že Titanic mohl být zaměněn za poškozený Olympic, což by mělo dalekosáhlé důsledky.
