Kniha je pokusem o zcela nový pohled na umění středověku z hlediska existenciální fenomenologie. Umění je pojímáno jako kulisa, jejímž prostřednictvím je vnímán svět jako celek. Svět symbolů a jednoduchých základních znamená středověk přejímá ze starších tradic - pohledem do nich se snažíme, aby promluvily i výtvory dosud nesrozumitelné. To, co běžně rozumíme pod pojmem středověk, je doba 11. - 15. století, pro niž máme již dostatek písemných svědectví. Doba, která tomu předcházela, a kterou se kniha zabývá, je přitom úsekem mnohem delším - temným věkem. Je však klíčová pro porozumění středověku: právě v památkách umění té doby rozeznáváme, nakolik rané misijní křesťanství prvního tisíciletí navazovalo na mytologické představy předcházejících dob.
