Pavel Preisner Knihy

Knížka je pátou básnickou sbírkou malíře Pavla Preisnera. Básně jsou psány prózou - velmi krátkou. Jak říká sám autor: zapíši nějaký vjem a osekávám text až na jen to nezbytné. Sbírku provází fotoilustrace Libora Stavjaníka. Výtvarník a básník Pavel Preisner debutoval básnickou sbírkou Ulomili (1996), dále vydal knihu básní Usuch (2000), básně v próze Budem nudlit (2005) a Cosi s čímsi (2016). Autorem fotografí je Libor Stavjaník (1965 ve Zlíně). Roku 1987 absolvoval Lidovou školu umění v Ostravě (obor výtvarná fotografie). Jeho fotografie najdeme mimo jiné v publikacích: Tereza Bruthansová: Libuše Niklová (2013); Petr Nikl: Foukací povídky (2013); Anna Grossová: Stříbrné okouzlení (2014); Barbora Vacková: Baťovský domek: mizející prvky zlínské architektury (2017); Eva Končalová – Petr Všetečka: Památník Tomáše Bati (2019). Ve společném výtvarném doprovodu (tj. fotografiích aranžovaných situací) této knihy se autoři – inspirováni Preisnerovými kresbami – pokusili proniknout do oblasti mezi sen a realitu, obraz a fotografii.

„Proč zrovna ULOMILI? Protože tak to žitíčko zatím šlo. Nejdřív ulomili kolečko od kočárku. A od těch chvil ulomili co chvilku. Takže ulomili…“ (Pavel Preissner)

Sbírka povídek významného německého expresionisty, jejichž hlavními hrdiny jsou lidé vyšinutí a nešťastní. Vyvrženci, zlodějové, vrazi a jiní představitelé osamělců, které společnost vyhostila ze svých řad, bojují se světem okolo a hlavně se strachem ze smrti. Jejich úzkost roste do nesnesitelných rozměrů, bolest a děs vede k zoufalému činu či zločinu. K vraždě, žhářství, ke zničení objektu, který se zdá být příčinou všeho neštěstí, který dráždí chorý rozum i smysly. Uprostřed vší bídy a hrůzy objevují se však i momenty lásky, citu, šťastné vzpomínky, tragičtí zločinci jsou v jádru lidmi, ubohými, politováníhodnými. Ryzí existencionalismus, dobře srozumitelný, drastický i poetický.

Další sbírka básníka a výtvarníka Pavla Preisnera. Impuls pro psaní haiku přišel od Pavla Jungmanna. Sbírky haiku jsem si pořizoval během posledních dvaceti let. Vždy jsem byl příznivcem a čtenářem haiku, ale psát je mne nikdy předtím nenapadlo. Nepočínal jsem si tak, že bych si řekl, tak a teď napíšu sedmnáctislabičnou báseň. Když mne něco zaujalo, zkoušel jsem vjem poskládat do tří řádků o pěti, sedmi a pěti slabikách. Expozice a pointa. Nádech a výdech. Zpočátku mi texty přepadaly do čtvrtého verše, ale po poměrně krátkém čase jsem i bez počítání slabik začal skládat haiku kupodivu téměř bez potíží.

Druhá sbírka výtvarníka a básníka (*1970) jehož tvorba originálním způsobem rozvíjí tradici morgensternovských poetických hříček, odkazuje např. ke slovesné tvorbě malíře Paula Klee, ale i Ivana Wernische ad.