Vyvrcholení Frischova celoživotního tématu, jímž je selhávání technicky vzdělané civilizace a jejích příslušníků v mezilidských vazbách, citech a v lásce. Hlavní hrdina, cynický architekt, se skrze milostný vztah dostává do víru událostí, jejichž podivuhodný vývoj jako by byl ovládán osudem, podobně jako v antických dramatech (obzvláště v Sofoklově Oidipovi). Tato zkušenost vytrhává inženýra z jeho technicistního vnímání světa, ovšem za vysokou cenu.
Jarošovho Trojúsmevového miláčika možno označiť za autobiografickú prózu. Osudy hlavnej postavy Maraka sa v mnohom podobajú životným osudom autora. Aj Marako sa narodil v Hybiach a vyrastal medzi liptovským ľudom. Tu, v tomto prostredí hľadá a nachádza životné istoty ako dospelý človek. Môžeme sa s recenzentom Jarošovho Pýru pýtať, „či Peter Jaroš zostal tým Jarošom, ako sa predstavil vo svojich posledných prózach (Návrat so sochou, Krvaviny, Až dobehneš psa), a po druhé, či autor priniesol do inventára individuálneho prieniku v rozmedzí vlastnej tvorby nejaký nový prvok súvisiaci tak bytostne s jeho vývinovým experimentovaním“. Odpoveď na tieto otázky dáva sám Trojúsmevový miláčik, v ktorom sa prozaik Peter Jaroš snaží o široký záber skutočnosti a o verné vykreslenie charakteru mladého človeka.