Antonín Šorm

Antonín Šorm se narodil dne 15. února 1890 ve Studenci u Jilemnice, studoval obchodní akademii v Hradci Králové a stal se potom úředníkem filiálky Živnobanky v Pardubicích. Tam působil do r. 1915, kdy musil nastoupit vojenskou službu. Jako voják se účastnil bojů na ruské frontě, zvláště ofensivy Brousilovy, a na frontě italské, kde bojoval na Soči, pak v Tyrolsku a na Piavě. V červnu 1919 byl ještě na Slovensku a pak celý rok pracoval při okupaci Podkarpatské Rusi. Když se vrátil domů, stal se vrchním úředníkem Živnobanky a při zakládání filiálky Moravsko-slezské banky v Praze přešel do jejích služeb jako účetní. V tomto prostém životním rámci rozvíjel překvapivě rozsáhlou činnost folkloristickou, zaměřenou převážně na náměty rázu náboženského. Svoje bádání a výzkumy zveřejňoval jednak v různých časopisech, jednak v menších i rozsáhlejších sbornících, které vydával nejčastěji sám s krajní obětavostí a výlohami. Aby se této práci, u nás neznámé nebo zanedbávané, mohl věnovat ještě dokonaleji, opustil r. 1927 i svou bankovní existenci a přešel v květnu do služeb hlavního magistrátu Prahy. Od té doby téměř každým dnem roste dílo tohoto horlivého katolického propagátora katolické kultury tak, že by za nějakých pětadvacet let jeho mužného života vyplnilo několik silných svazků.

Připomeňme si aspoň některé, nejdůležitější z jeho prací.

Velikou láskou Šormovou byly zvony. Když byly v chrámu u Matky Boží před Týnem svěceny nové zvony, nazvané Sv. Václav a Sv. Josef, napsal Šorm slavnostní list „Z dějin Týnských zvonů“. Brzy potom vyšel jeho krásný výbor Pověsti o českých zvonech, k němuž se druží menší monografie Zvony chrámu Páně svatého Antonína v Praze. V rukopise zůstala připravena sbírka lidových dokumentů o zvonech a kniha o dějinách rekvisice zvonové v Čechách.

Celonárodního významu dosahují Šormovy krásné sborníky, které slovem i obrazem zachycují projevy české kultury náboženské. Tak kult svatováclavský sloučil s hlubokou úctou k osobnosti biskupa Podlahy. Společně s tímto velikým biskupem vydal Průvodce výstavou svatováclavskou, Svatováclavský kalendář na jubilejní rok millennia mučednické smrti světce Václava 1929. A když jeho vzácný přítel odešel na věčnost, vzpomněl na něj prací Za biskupem Antonínem Podlahou a Umělecké sbírky biskupa Antonína Podlahy.

Oslava sedmistého výročí smrti sv. Františka Serafínského podnítila jej k vydání několika sborníků, z nichž první Sborník úcty svatého Antonína Paduánského v českých zemích přináší stati literární, výtvarnické i lidovědné i řadu vzácných, reprodukcí obrazů a rytin svatoantonínských. Sborník Svatý František z Assisi v Čechách, obsahující jedinečné studie o české kultuře františkánské, je doprovázen také dokonalým výběrem materiálu obrazového. První ze sborníků je doplněn ještě Kázáním ptáčkům, v němž jsou obsaženy básnické výrazy zvláštního námětu serafínské kultury. Druhý sborník je doplněn výběrem legend o světcově lásce k tvorstvu, nazvaným Svatý František a příroda.

O úctě různých méně známých světců v naší vlasti pojednávají monografie, jako na příklad Úcta sv. Viléma Akvitánského, Poutní místo a úcta světce Romedia v naší vlasti, Kterak naši předkové uctívali s. Gotharda, Úcta svaté Starosty v našich zemích, Úcta světce Floriána v našich zemích, Svatá Anna v lidové úctě v Čechách a na Moravě, Úcta světce Leopolda v Čechách a na Moravě.

Těchto několik poznámek, které jsme ocitovali z památníčku na Antonína Šorma, ze vzpomínkové stati p. Viléma Bitnara, stačí, abychom si uvědomili, jaký kus práce p. Antonín Šorm vykonal a co jsme v něm ztratili jeho smrtí. A mluví za něj a pro něj také osmnáct ročníků kalendáře „Přítele opuštěných“, který s láskou a trpělivostí redigoval a v němž otiskoval spoustu svých výzkumů a zajímavostí až do své smrti 26. 9. 1947.