Rudolf Jašík Knihy

Mrtví nezpívají je trilogie slovenského prozaika, básníka a publicisty Rudolfa Jašíka, kterou však už nestihl dokončit. Završení jeho tvorby s tématem protifašistického odboje.

Na břehu pruzračné řeky je Jašikovou prvotinou. Odehrává se na horních Kysucích v předmnichovské republice v letech nejtěžší hospodářské krize. Ustředním dějovým motivem je zde láska dvou mladých lidí Marie a Štefana. Její vznik, růst i tragické zkoušky se odehrávají na břehu řeky,, Kysuce", kde domovem je krása a děsivá bída. Tuto bídu nesou jedni s trpným zoufalstvím, druzí proti ní bojují. Je to doba těžkých třídních zápasů, demonstrací a hladových pochodů.

Román o první lásce osmnáctileté židovky Evy a Slováka Igora, je v jádru balada o očistné síle lásky na pozadí války. Současně je to román o osudu židů v malém slovenském městečku za války, kde se rodí hrdinové i zrádci.

Baladicky laděné povídky, představující básně v próze a odehrávající se v prostředí Horních Kysuc za předmnichovské republiky v době hospodářské krize, vypovídají o bídě a osamělosti člověka. Svazek spojuje povídkovou knihu Černé a bílé kruhy (Mrtvé oči, Čas měděných tváří, Vrána šedivka, Měsíc na vodě, Tři poutníci) a fragmentární prózu Pověst o bílých kamenech.

'Láska je nesmrteľná.Neumiera.Len ide do hrobu.'V románe Námestie svätej Alžbety tvorí základnú dejovú líniu problematika vnútorného zápasu jednotlivcov s prvými prejavmi neľudského fašizmu. Psychologicky hlboko a umelecky prekrásne zobrazil viaceré typy ľudí s ich strašnou filozofiou rezignácie (Maxi a Samko), ktorou odpovedajú na prvý nápor i rast zúfalého odporu podmieneného osobným nešťastím. Igor, jeden z dvojice mladých ľudí v románe, vymenil po otcovej smrti lavice gymnázia za tvrdú prácu vo vinohrade, priblížil sa dnu spoločnosti, ale nezakotvil v ňom. Doopatroval ťažko chorú matku a práve vtedy, keď sa mu ponúka hrejivé šťastie mladej lásky, ktorá je jediným svetlým bodom v chmúrnom živote chlapca z periférie, vyrve mu ho fašistický prisluhovač. Najvýsostnejšou hodnotou v Jašíkovom básnickom a ľudskom vesmíre, ako konštatuje A. Matuška, je láska. Ľúbostný príbeh Igora a Evy, posvätný spev mladých sŕdc, je hlboko dojímavý, pravdivý a organicky začlenený do románového celkou. Spisovateľ tu podal 'najcelistvejšie svoje krédo o ľudskej duši, jej protikladnosti a šírave'.

Na brehu priezračnej rieky je baladický, sociálny román o osude chudobnejších spoločenských vrstiev a biede kysuckých dedín. Dielo slovenského básnika, publicistu a prozaika Rudolfa Jašíka prvýkrát vyšlo v roku 1956.

V románe sa striedajú dve dejové línie. V prvej venuje autor pozornosť životu na Slovensku v mestečku Pravno. V druhej, v širokom epickom zábere zobrazil autor osudy vojakov na východnom fronte

Realistický, miestami až otriasajúci obraz biedy- obraz chudobných pritom dobrých a pracovitých ľudí z Kysúc v jednom z najhroznejších období panstva buržoázie v období hospodárskej krízy v tridsiatich rokoch. Verné zobrazenie životných podmienok ľudí v období hospodárskej krízy dodáva novelám umeleckú hĺbku.

Čierne a biele kruhy; Povesť o bielych kameňoch; Mŕtvi nespievajú. Zostavil Imrich Vaško.