Jan Bauch
Byl malířem, sochařem, grafikem, scénaristou a i spisovatelem. Zdánlivě zůstával osamocen, protože v celém průběhu vzrušeného století nepodléhal soudobým uměleckým vlivům. Svoji osobitou cestu nalezl však záhy a ta pak provázela celý jeho život. Jeho vlastní svět plný barev, dynamických línií a vyvěral z jeho nepokořeného temperamentu, životní filosofie a morálních zásad. Byl citlivým a pokorným pozorovatelem života a událostí a věcí kolem sebe. Nahlížel i pod povrch dějů, prožíval jejich dramatické momenty a ty pak v expresivních složkách přenášel do svých děl. Události, které na vývoj Bauchovy tvorby nejvíce zapůsobily, byla v roce 1920 výstava soudobého francouzského výtvarného umění a pozdější cesty za uměním do Itálie, Francie a Holandska, ale hlavně cesty do Řecka, kde jej oslovily dávné kultury země i přírodní prostředí. Z těchto zážitků vznikla dlouhá řada obrazů i plastiky.
Jan Bauch studoval na Uměleckoprůmyslové škole (1914-16; 1919-21) a na grafické speciálce praské Akademie výtvarných umění (1921-23) u M. Švabinského. Byl členem Umělecké besedy, pak Spolku výtvarných umělců Mánes, v letech 1946-58 působil jako docent na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. V roce 1977 byl jmenován národním umělcem. Ranou tvorbou se přiblížil kubismu, ale s výraznějším citem pro barvy, poté jej nakrátko ve 30. letech ovlivnil neoklasicismus a surrealismus, který poněkud transformoval do poetičtější a více senzitivní polohy. Vzrušená citovost také vlivem 2. světové války a národního ohrožení převážila; dynamizací malířského přednesu získala jeho tvorba výrazný expresívní účinek (Loreta, 1942; Týnský chrám, 1943; Zátiší s ovocem, 1942; Akt, 1942). Rozšířil se rovněž o repertoár námětů - vedle zobrazování rodného města se objevily biblické motivy, kterými mohl vyjádřit i v době okupace obecně známou symbolikou utrpení (Kristus na hoře Olivetské, 1939). Souběžně s malbou se zabýval sochařstvím, kde jeho trvalým námětem zůstaly ženské figury (Sedící dívka, 1930; Myjící se dívka, 1930). Z monumentálních prací, kterými byl pověřen ve 30. a 40. letech, je třeba zmínit návrh mozaiky bývalé Zemské banky a okno chrámu sv. Víta v Praze.