Ivan Gariš

Ivan Gariš, vlastním jménem Antonín Prchal (*7.5. 1923, Jihlava - †20.5. 1996, Praha), autor kriminálních a špionážních románů, filmový a televizní scénárista. Jeho otec byl brusič skla. V letech 1939–40 navštěvoval Gariš obchodní školu v Jihlavě, 1941– 44 tři ročníky obchodní akademie v Pelhřimově. 1944–45 byl totálně nasazen ve Starých Horách u Jihlavy. Od 1945 pracoval ve zpravodajských orgánech Zemského odboru bezpečnosti v Brně a ve Státní bezpečnosti, kde se podílel na vytváření agenturní sítě v nekomunistických stranách. Roku 1948 byl převelen do Prahy, od podzimu 1949 působí ve sledovacím útvaru StB. Od 1950 byl zástupcem velitele 5. sektoru StB (sledování). Podílel se na akci Kámen (vytvoření fiktivní státní hranice na československém území a následné zatčení osob, usilujících o přechod do zahraničí) a také byl velitelem útvaru Modřín, který se podílel na řešení vnitrostranického mocenského konfliktu. Osobně zatýkal Otto Šlinga a Rudolfa Slánského. V únoru 1951 byl jmenován zástupcem velitele velitelství StB, rok poté prvním náměstkem ministra národní bezpečnosti. V roce 1953 byl Garišovi udělen Řád republiky „za obětavé a úspěšné plnění úkolů při likvidaci protistátního spikleneckého centra“, tedy tzv. Slánského skupiny. V březnu 1956 byl propuštěn a pracoval jako vedoucí bezpečnostního oddělení SONP Kladno. V roce 1963 byl odsouzen k šestiletému vězení za své činy ve vedení StB a téhož roku mu byla odňata hodnost plukovníka, již v roce 1964 však byl propuštěn. Krátce byl zaměstnán v Jihlavě a Praze jako dělník (Geologický průzkum), poté byl reklamním pracovníkem Čs. cirkusů, 1965–69 byl vedoucím dopravy Drogerie Praha. V roce 1969 se stal vedoucím odboru podniku zahraničního obchodu Škoda-export, roku 1984 odešel do důchodu. Jako prozaik a scenárista je Gariš autorem děl kriminálních a špionážních, jejichž pozadí vedle současnosti často tvoří politické konflikty druhé poloviny 40. a počátku 50. let, popisované z pohledu komunistické mytologie (Cesty mužů, Ples v hotelu Slunce). Výrazná ideologizace charakterizuje i jeho prózy s tradiční kriminalistickou tematikou (Léto s Venuší, Kdo přichází před půlnocí), v nichž zpravidla slouží rovněž k zjednodušené charakterové polarizaci postav a ke konfrontaci zájmů socialismu s morálně zdevastovanými představiteli západního světa. Své první básně uveřejnil již před válkou ve „Studentském časopise“, po válce publikoval v denících „Svoboda“ a „Práce“ a v týdeníku „Mladý svět“. V 70. a 80. letech byl spoluautorem řady filmových scénářů: Člověk není sám (1972, režie Josef Mach), Cesty mužů (1972, režie Ivo Toman), Noc oranžových ohňů (1975, režie Zbyněk Brynych), Kdo přichází před půlnocí (1979, režie Zbyněk Brynych), Buldoci a třešně (1981, režie Juraj Herz; v tomto filmu Gariš také hraje roli mafiána). Podle jeho předlohy byl natočen rovněž film Akce v Istanbulu (1975, režie Vladimír Čech). Je také autorem televizního filmu „Dnes v noci hvězdy nezhasnou“ (1979, režie Evžen Němec), cyklu televizních komedií „Šéfe, to je věc!“, „Šéfe, vrať se!“, „Šéfe, jdeme na to!“, „Na dvoře je kůň, šéfe!“ a „V tomhle zámku straší, šéfe!“ (1982, 1984, 1984, 1988, 1989; režie Hynek Bočan) a seriálů „Ve znamení Merkura“ (1978, režie František Filip), „Případy podporučíka Haniky“ (1989, vysíláno 1992, režie Dušan Klein) a „Případ pro zvláštní skupinu“ (1989, vysíláno 2003, režie Jaroslav Dudek).