Působivý portrét Prahy od doby pobělohorské až po srpen 1968 z pera italského profesora slavistiky a propagátora české kultury. Významný italský slavista, znalec, milovník a propagátor české kultury zachycuje Prahu v mezidobí dvou národních katastrof (od Bílé hory po rok 1968). Praha je pro něj městem tří odlišných národů a kulturních tradic, české, německé a židovské. Jejich společný, „pražský“ přínos evropské kultuře se autor snaží postihnout v textu plném osobních výpovědí, vyznání, dojmů a metafor, ve kterém neusiluje o dodržení chronologické posloupnosti a v němž umožňuje umělcům setkávat se s postavami, které vytvořili. Ripellinova Praha je mystické, romantickými mýty opředené místo, město podivínů, alchymistů a umělců, ovládané tajemnou magickou atmosférou.
