Ivo Odehnal
4. duben 1936
- 4. 1936, Valašské Klobouky
Básník, autor veršů pro děti
- 4. 1936, Valašské Klobouky
Pochází z rodiny soudního úředníka. Studoval reálné gymnázium (změněné na jedenáctiletou střední školu) ve Valašských Kloboukách (maturita 1954) a dva semestry (1954–1955) na Agronomické fakultě Vysoké školy zemědělské a lesnické v Brně. Několik měsíců pracoval jako inspektor státních příjmů finančního odboru ONV. Po prezenční vojenské službě (1955–1957) se přihlásil na FF UJEP v Brně, studia filozofie a dějepisu ukončil roku 1962 diplomovou prací Kritika voluntarismu a marxistické pojetí vůle; PhDr. 1968 prací Pojem vůle jako výraz aktivního vztahu člověka ke světu. V 70. letech studoval jako třetí obor češtinu. V letech 1962–1969 byl odborným asistentem na katedře filozofie Fakulty architektury Vysokého učení technického v Brně (1965–1968 externě i na FF UJEP), 1969–1970 vědeckým pracovníkem při rektorátu téže školy. V letech 1970–1979 učil na Učňovské škole oděvní v Brně. V letech 1979–1989 ředitelem nakladatelství Blok; v roce 1990 na tuto funkci rezignoval, nadále však působil jako nakladatelský redaktor. Po roce 1989 přechodně učil filozofii na Vysoké škole zemědělské v Brně a na Ústavu společenských věd VUT. V 90. letech vedl brněnskou pobočku nakladatelství Fortuna Print. V roce 1999 odešel do důchodu. Pro nakladatelství Junior (Říčany u Prahy) připravuje adaptace básnických knížek pro děti a leporel. Debutoval 1961 v Červeném květu (Ostrava), dále přispíval zejména do novin a časopisů: univerzitní noviny U, Dokořán, Universitas, Rovnost, Plamen, Host do domu, Sešity pro mladou literaturu, Literární noviny, Kultura, Kulturní tvorba, Slovenské pohľady, Romboid (oba Bratislava), Tvorba, Svět práce, Svobodné slovo, Literární měsíčník, Lidová demokracie, ROK, Host, Tvar, Literární noviny, Psí víno, Haló noviny aj. – Spolupracoval s Čs. rozhlasem a Čs. televizí (publicistické scénáře). Jeho verše byly mj. realizovány v pražském divadle Rubín a poetické vinárně Viola. – Užívá šifer: Od, od. Odehnalova básnická tvorba svou poetikou navazuje na halasovskou tradici veršové úspornosti, tematikou, obrazností i básnickým výrazem je pak úzce spjata s rodným Valašskem, jež má v autorových verších až mytickou podobu a jehož ryzost tvoří stálý konfrontační horizont s hodnotami velkoměsta. Rodný kraj je zpřítomňován jak vzpomínkami na dětství, rodiče a příbuzné, tak prožitkem války, jímž bylo toto dětství hluboce zasaženo (Kvetoucí oheň, cyklus Ploštinské pašije ve sbírce Hadí paměť a další básně). Citový vztah k Valašsku se projevuje i četnými přírodními motivy, básníkovým neustálým hledáním nových výrazů, jimiž by evokoval přírodní krásy rodného kraje. Folklorní vyhraněnost prostředí ovlivnila také Odehnalův slovník (nářeční výrazy) a jeho metaforiku, často využívající odkazů na zvyky a tradice (např. valašský zbojník symbolizuje protiněmecký odpor). V lidové slovesnosti má kořeny také Odehnalova baladičnost, jíž do jeho poezie vstupuje především protiválečný patos (Nedílné hory, Balada o Marii). Určitá proměna Odehnalovy poetiky, odklon od krajové rázovitosti k obecnějším obzorům, je patrná v tvorbě druhé poloviny osmdesátých let a let devadesátých (Zamilovaný Descartes, Pohanský hlad, Bolehlav pro Sokrata); prohlubující se reflexivita veršů rozšiřuje obzor básníkova světa, v němž zesilují filozoficko-meditativní tóny jako výraz zesílené účasti ve společenském dění. Po roce 2000 se Odehnal vrací ke svým původním tvůrčím východiskům, významnou roli v jeho tvorbě opět hraje přírodní lyrika a tematizace vztahu k rodnému kraji (Luna nad mlatem, Ohořelec). Zvláštní postavení v rámci Odehnalovy novější tvorby má sbírka Černý albatros, v níž dominuje téma železnic a reflexe vztahu člověka a techniky.