Anna Kratochvílová Pořadí knih

Anna Kratochvílová nazvala své povídání velice výstižně Malé maucta mateřštině. Volně v něm navázala na tradiční okruh českého písemnictví, který se pokoušel vzdávat hold kráse rodného jazyka nejen v rovině osobitého a hodně individualizovaného vyjádření, ale i v schopnosti tlumočit jím i nejsložitější myšlenkové okruhy. Gnómicky sevřený text si bere za koncepční základ kapitolové členění, přičemž každá „část“ je vymezena písmenkem abecedy. Bystrá demonstrátorka jazykových nuancí nezůstává u „slovesné sbírky“ nosných nápadů a podnětů, nebojí se zahrnout do centra svého zájmu jak prvky – dejme tomu – memoárové, tak různé postupy fabulační, přičemž je udivující, s jak rozdílnými prostředky, způsoby dovede pracovat. Knížka má nemnoho stran, ale každá z nich překvapí spisovatelčiným „rozkročením“ nad světem, jasnozřivostí, láskou k plnému životu – nepřeháním, když řeknu, že má moc vyjádřit na malé ploše velké děje i myšlenky…

Anna Ferencová popisuje život svého otce Ference Futuristy a pak se věnuje svému "životopisu", své cestě za hraním, za divadlem.

Pokračování knihy Prázdniny na Krásňovci, kde vedle sebe a ve vzájemném kontaktu žijí svět skutečný a svět pohádkový.

Je to pohádka nebo se to opravdu stalo? Inu, je to pohádka, jenže nikde není psáno, že byste nemohli i vy prožít podobné prázdniny jako děti z Krásňovce. Sousedí-li vaše ves nebo městečko s pohádkovým územím, je to dost pravděpodobné. Máte-li rádi pohádky a umíte-li se do nich vžívat,je to ještě pravděpodobnější. Ale teď už bez menškání vzhůru na Krásňovec! Ať nepřijdeme ani o jediný den tamějších prázdnin.

Živě podané vyprávění o dětech, jež vyrůstaly v horské vesnici v letech nacistické okupace. Veselé i smutné příběhy, do nichž se promítá stín válečných událostí v životě dospělých, jsou nahlíženy očima malé školačky. Ve své první knize se autorka snaží postihnout vnitřní svět dětí a proniknout do jejich her, snů, tužeb a dobrodružství.