Petr Rákos Pořadí knih

Jakou zmrzlinu mají polární medvědi nejradši? Proč je lvice taková parádnice? Proč se serval jmenuje serval? Které ze zvířat se tváří, že neumí do pěti počítat, a které se směje pod vousy? Knížka o zvířatech a lidech ze zoologické zahrady, kterou můžou číst maminky a tatínkové dětem nebo taky děti maminkám a tatínkům. Byla napsaná pro radost, takže je veselá. Petr Rákos (1956–1994), autor knihy Korvína čili Kniha o havranech nebo Askiburgion čili Kniha lidiček, napsal a nakreslil tuhle knížku pro svoje dvě malé dcery. Jeho knihy pro dospělé rozhodně nejsou konfekční zboží. Stejně tak tato bohatě ilustrovaná kniha o zvířatech ze zoo. Rošťácko-blbnoucí styl knihy potěší každé živé a aktivní děcko. Tak třeba: co myslíte, co má chuligán klokan v kapse? Co když jsou to cigarety?

Neúnavná slova jsou výborem nejvýznamnějšího českého hungaristy, mezinárodně uznávaného profesora Petra Rákose, který takto sám vybral a uspořádal. Výbor představuje nejen nejvýznamnější tematické okruhy životního díla samotného autora a průřez poválečnou českou hungaristikou, ale je zároveň vzácným důkazem toho, jak mohou špičkoví představitelé „malých oborů“ inspirovat vědecké myšlení a obohatit metodologické aspekty obecně. Rákosovy studie a eseje obnažují konkrétní problémy doby, ve které vznikaly, aniž by jí byly poplatné, a to i v těžkých dobách 50. a posléze 70. a 80. let. Výbor z textů, u nichž polovina vyšla původně maďarsky, doplňuje předmluva editora knihy Evžena Gála.

Sborník obsahuje výbor z básnických a prozaických textů těchto sedmi autorů: Petr Rákos (Od šestého po třináctý schod, Anorganické verše, Bělohorské verše, Zoo po O), Ladislav Zedník (Neosvitly), Petr Zdražil (Salamandří veselice), Jana Orlová (O má tvar diamantu), Filip Němeček (Zabili Janka), Lubomír K. Weiss (Stříbrná lžíce, Výbor ze sbírek básní), Petr Váša (Visual IV - Černobílí hrdinové)

Filosofická esej o smyslu a hodnotách současného světa. Autor přístupnou a čtivou formou provádí po základních otázkách, s nimiž se čtenář v každodenním životě střetává. Věnuje se např. otázkám etických hodnot či smysluplnosti vzdělání a politiky. Autor čtenáře vede k tomu, aby si v nejednoznačné současnosti vždy kladli otázku proč a orientovali se tak dle podstaty věcí. Čtenář se tak učí "orientovat se mezi fakty i bez jejich odborné znalosti". Kniha je vhodným úvodem do filosofického tázání pro středoškolské a vysokoškolské studenty

(Sebeklamy a předsudky jako dějinotvorná síla). Kniha se pokouší ukázat obraz národů, který si utvořili o jiných národech i o sobě, zejména, nikoli však výlučně, ve středoevropských souvislostech.

Maďarský spisovatel Imre Kertész (1929) ve svých patnácti letech prožil a přežil Osvětim a Buchenwald. O této své zkušenosti napsal s odstupem několika desítek let dvě své nejdůležitější knihy: Člověk bez osudu (1975, česky 2003) a Kaddiš za nenarozené dítě (1990). V roce 2002 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu. Hrdina prózy Kaddiš za nenarozené dítě žije s pocitem, že se běsi, které poznal v koncentračním táboře, mohou kdykoli vrátit, takže vlastně své přežití nepřežil…... celý text

Poslední, nedokončená próza Petra Rákose zabaví svou neobyvklou kompozicí, hravým, nespoutaným jazykem a častým střídáním žánrových útvarů. Vystupují zde civilní postavy maloměstských lidiček, které se bez mrknutí oka mísí s těmi historickými... Askiburgion je českou literární legendou, ačkoliv o ní takřka nikdo neslyšel a pravděpodobně ani aktuální druhé vydání z něj bestseller neudělá. Autor v průběhu psaní spáchal sebevraždu a od posmrtného vydání textu v roce 1995 v Českém spisovateli knihu mnozí kradli z knihoven a sháněli po antikvariátech. Románem prostupuje několik rovin vyprávěcích linií a jejich základní rozdělení se člení do tří knih. Jejich kapitoly však jsou promíchané a odlišují se od sebe barvami stránek. Jedna ironicky popisuje vyvraždění vesnice, kapitoly další se skládají někdy jen z krátkých vět či výkřiků a dojde i na mytologicky uchopenou reflexi 20. století. Celkově se jedná pravděpodobně o jednu z vůbec nejsvobodnějších českých próz, která stojí na nejzazším okraji domácí literatury a díky své bizarnosti bude navždy čtenáře přitahovat.

Rákosova próza je strhující, okouzlující, hravé, překvapivé, poučné a originální čtení. Je to kniha, která dožene čtenáře k slzám i ke smíchu. Z této mozaiky historek, bizarních výčtů, básní v próze, aforismů a absurdit postupně krystalizuje autorův sarkastický pohled na maskulinní mýtus. Pod krustou humoru prorostlou žilkami ryzí poezie lze však vposledku vycítit lehký smutek ze nevyhnutelné nestálosti, z míjení času i lidí. Ale smutek rozhodně není něco, s čím by si neporadil ostrý zoban.

Císař Nero vládl v letech 54–68 n. l. Jeho jméno je spojeno s představou zvráceného a ukrutného muže. Ovšem uplatnit tyto povahové vlastnosti v tak velké míře mu umožnily především dvorské poměry. Nero sám mohl zůstat jen chorobným ctižádostivcem a diletantem v umění, kdyby jeho velikášství nebylo živeno intrikami okolí. Jako sedmnáctiletý se dostává na trůn díky své ctižádostivé matce Agrippině, která ho oženila s dědičkou trůnu Octavií a odsunula Britannica, syna císaře Claudia. Nero vládne zpočátku rozumně. Zásluhu na tom mají jeho dva rádci — filosof Seneca a Afranius Burrus. Postupně Nero začíná toužit po uměleckém úspěchu a slávě, věnuje se jenom umění a zanedbává panovnické povinnosti. Oba rádcové na to upozorňují panovačnou Agrippinu. Ta začíná připomínat Britannicovy nároky na trůn. Žárlící Nero svého nevlastního bratra při hostině otráví. Tato první násilná smrt ho zbavuje všech zábran. Následují další vraždy — příbuzných i cizích osob. Odpor lidu roste, roku 68 se proti němu vzbouří praetoriáni, Nero prchne z Říma a spáchá sebevraždu. Román Dezsö Kosztolányiho není historickým románem v pravém smyslu slova. Je spíše románem psychologickým; autor se výrazně inspiroval učením Sigmunda Freuda a zobrazil vývoj svého „hrdiny“ od vnímavého citlivého mladíka až po krvelačnou stvůru, zbavenou lidské důstojnosti. Tento román vyvolal ve své době velkou pozornost, nadšeně jej chválil sám Thomas Mann.