John Bester Knihy

Kniha Asakusa bakuto ičidai (Život hráčů z Asakusy, v angličtině Confessions of a Yakuza) z roku 1989 zachycuje životní příběh jakuzy Eidži Idžičiho, který byl zaznamenán lékařem a spisovatelem Džuničim Sagou. Autor strávil poslední měsíce života s Idžičim, aby mu ulevil od bolestí, a při tom se dozvěděl o jeho osudech. Příběh sleduje Idžičiho dospívání v Ucunomiji, jeho přesun do Tokia, vstup do gangu kontrolujícího hazard v Asakuse a jeho vzestup až do čela jakuzy. Otevřeně vyprávěné příběhy zahrnují milostné vztahy, vojenskou službu a vězeňské zkušenosti, vše zasazené do historického kontextu Japonska první poloviny 20. století. Kniha osvětluje situaci předválečného Japonska a je přeložena japanoložkou Alicí Kraemerovou, která byla oceněna japonským Řádem vycházejícího slunce za šíření japonské kultury. Tato publikace je součástí edice zaměřené na japonskou kulturu a estetiku, která se snaží představit českému čtenáři pečlivě vybraná literární díla. Všechny tituly v edici byly rychle vyprodány a musely být dotisknuty. Zpověď šéfa jakuzy je druhou knihou od Džuničiho Sagy, přičemž první byla Sláma i hedvábí, vydaná v roce 2019.

A classic study of the Japanese psyche, this work serves as a foundation for understanding Japanese behavior. Dr. Takeo Doi's exploration began with the realization that a key concept of human emotion, easily articulated in Japanese, eluded translation into Western languages. His essay, The Anatomy of Dependence, offers a profound analysis of the Japanese mind and contributes significantly to psychology across cultures. Originally published in Japan as Amae no Kozo (The Structure of Amae), the focus is on "amae" (indulgence) and its related terms. This concept embodies a central emotion in Japanese life—passive love that nurtures individuals within their groups, be it family, community, or society. Doi contrasts this with Western ideals of self-reliance, highlighting cultural differences in attitudes toward interdependence and the acceptance of weaknesses. Despite these differences, he notes that Western audiences resonate with the emotions described and seek ways to articulate similar needs. While "amae" is more nuanced in Japan, Doi's insights are recognized for their universal relevance. This translation of his pivotal essay is celebrated as a significant contribution, offering valuable insights not only into the Japanese psyche but into the human experience as a whole.

The narrator's settled life of material comfort and easy sexual pleasure is suddenly disturbed by unwelcome memories and premonitions and by the inexplicable new demands of his previously docile women

extremely rare,very good condition