Karel Kapoun Pořadí knih

Výbor z díla básníka Karla Kapouna (1902–1963) zahrnuje nejen jeho básně, ale také dobové fotografie, novinové výstřižky, kresby, plakáty, dopisy a další dochované materiály. Kapoun je vnímán jako básník s konkrétní obrazností, moravskou brutalitou a zdravým smyslem pro vnímání světa. Jeho dílo oslavuje všední a šedé aspekty života s něhou, přičemž je mistrem metafory a zvláštní něžné filosofie, která usmívá a nadlehčuje život. Jan Skácel vyjadřuje touhu vzpomínat a připomínat, přičemž reflektuje smrt jako stručnou tečku, důvěrnou kamarádku verše. Tato kniha posledních básní, již autor nemůže číst, představuje tečku za jeho dílem. Skácel se snaží upřímně vyjádřit, jak měl Kapouna rád, s výhradami a emocemi. Kapoun sám o sobě říká, že se narodil v kraji řepy, rži a vína, kde se tradice udržují. Jeho otec byl sklář a on prožil mládí mezi skláři, kteří často odcházeli do ciziny za prací. Původně učitel, měl rád děti a stále se o ně stará. O sobě říká, že básníci tvoří, ale on si své myšlenky jen zapisuje.

Poslední, posmrtná knížka básní K. Kapouna (1902–1963), který se tu ještě naposled dává čtenáři v celé pravdivosti své osobnosti a upřímnosti citu podloženého vědomím neodvratně postupující zákeřné nemoci a blížící se smrti.

Lidsky vyzrálé, ve své většině prosté a citově vroucí milostné verše moravského básníka, jež jsou jeho nejnovějšími a tragickou událostí jeho nedávné smrti zároveň i posledními.

Básně oslavující ženství a ženu - věčnou inspiraci, od téměř zapomenutého básníka, rodáka z Dubňan

Nová sbírka veršů moravského lyrika vychází v roce jeho životního jubilea (nar. 1902) a obsahuje cykly básní (Samá tanečnice, Model světa), vytrysklých z hlubin životního poznání a obrazících básníkova zamyšlení nad skutečnostmi a hodnotami světa i života.

Sbírka básní, inspirovaná dítětem, citlivě obrazí svět jeho zážitků i představ a jemně postihuje něžný vztah otce k dceři.