První část knihy pojednává o historii a kultuře izraelského národa v době starověku. Dotýká se snad všech oblastí každodenního života v Izraeli a okolních státech. V druhé části knihy jsou krátce převyprávěny hlavní starozákonní příběhy a životy některých proroků. Kniha je bohatě ilustrována.
Lidé se odedávna ptají nejen na to, co potřebují v běžném životě nebo při práci, ale i na to, co jejich každodenní obzory přesahuje. „Jaký smysl má moje existence? Kde leží hranice našeho poznání? Je člověk svobodný?“ Odpovědi filosofů se liší… Přesto tušíme, že za jejichrozdílnými koncepcemi a systémy se nachází skrytá jednota. A právě tyto věčné otázky a odpovědi nám čtivou formou zpřístupňují oblíbené Störigovy Malé dějiny filosofie. O jejich kvalitě vypovídá i to, že se jich po celém světě prodalo více než milion výtisků a vycházejí stále znovu (18. německé vydání r. 2016, čínské v r. 2017). 9. české vydání s aktualizovanou bibliografií českých překladů a odborné literatury.
Prostřednictvím této drobné knížky má naše veřejnost poprvé možnost seznámit se s jedním z nejvýznačnějších katolických teologů starší generace. Kniha je doplněna doslovem jeho českého žáka na římské Gregoriánské univerzitě P. ThDr. Miloše Rabana, jenž hodnotí dílo této výrazné teologické osobnosti. Práce vychází z římských přednášek autorových, v nichž se zabýval svým životním tématem – totiž jaký význam má láska pro poznání, má-li dospět ke skutečné moudrosti. Pro J. B. Lotze jde totiž o otázku zásadní, neboť napětí mezi poznáním a láskou utváří dějiny lidstva. Závěrečné poselství velikého myslitele zní: teprve láska v poznání a poznání v lásce nacházejí svou dokonalost a právě moudrost tvoří jejich nerozlučnou jednotu.
V roce zasvěceném Božímu milosrdenství bychom se měli také ptát po našem lidském milosrdenství, vždyť i my máme být milosrdní, jako je milosrdný náš nebeský Otec. Přestože se láska (a milosrdenství jako její účinek) často chápe jako protiklad rozumu, svatý Tomáš ukazuje, že je tomu právě naopak – láska je vrcholným projevem rozumové přirozenosti.
Teoretickou filosofickou reflexi Anzenbacher chápe jako tři proudy vycházející z různých východisek. První proud, orientovaný ontologicky, směřuje od jevů k bytí a je spojen s Aristotelem a Tomášem Akvinským. Druhý proud, transcendentální, vychází ze subjektu (Já) a zkoumá jeho vlastnosti, přičemž je spojen s Immanuelem Kantem. Třetí proud začíná u ideje či absolutna, zkoumá bytí a Já, substanci a subjekt, a je spojen s G. W. F. Hegel. Anzenbacher tvrdí, že tyto tři proudy si neodporují, ale rozvíjejí stejnou celkovou souvislost z různých perspektiv. Autor naznačuje syntézu těchto přístupů, které považuje za komplementární. V jeho Úvodu se vedle sebe objevují aristotelsko-tomistická filosofie, zaměřená na skutečnost, poznání a Boha, a Kantova filosofie, která se zabývá poznáním, etikou a naukou o Bohu. V oblastech přírody, jazyka a člověka autor čerpá ze současné antropologie, fenomenologie a existencialismu. Celkově Anzenbacher prezentuje významné nauky v jednotlivých filosofických disciplínách, sjednocené teistickým pohledem na člověka a svět.
Kniha vyjímá etiku z obecného rámce filozofie, zkoumá ji jako samostatné téma a uvádí tak čtenáře do základních filosofických problémů etiky. Znalost základních kategorií a terminologie této problematiky pak čtenáři umožní pochopit i etiky speciální, jakými jsou etika životního prostředí, etika ve zdravotnictví, sexuální etika.
Pojednání o zákonech v Teologické sumě (STh I-II, q. 90–97) patří k základním pramenům západního etického myšlení. Nabízí odpovědi minimálně na dvě důležité otázky. První se týká původu mravních zásad: Jsou naše rozhodnutí ponechána naší libovůli, nebo existují nějaké objektivní principy, které musíme respektovat? Druhá otázka se týká odůvodnění práva: Existuje nějaká poslední a nejvyšší norma, která rozhoduje o spravedlnosti zákonů, nebo je zákon pouze věcí dohody? Tomášova teorie zákona ukazuje, že morální principy nejsou relativní, ale jsou důsledkem objektivního řádu stvoření. Překlad, úvodní studie a poznámky Karel Šprunk. Kniha je revidovaným překladem, který vyšel v nakladatelství Krystal OP v roce 2003.
Pro co vlastně žije člověk? V čem je jeho budoucnost? V dnešní možnosti poznání jiných než křesťanských náboženství a nabídky různých řešení smyslu života z jejich pohledu vyvstává i pro křesťana požadavek, aby se jinými náboženstvími zabýval. Kniha podává v omezeném výběru základní informace o náboženských nabídkách smyslu života v hinduismu, buddhismu a islámu a nakonec pojednává o tzv. nových náboženstvích. Jednotlivé kapitoly začínají popisem příslušného náboženství se zvláštním zřetelem k jeho nabídce smyslu života. Historickému vývoji se věnuje pozornost jen potud, pokud je to nutné pro pochopení daného náboženství. Každá kapitola končí poukazy, které umožňují dotazy z křesťanské strany. V závěrečné kapitole je pak položena otázka náboženství ve všeobecné formě.
Kniha nabízí přístupné a současně zasvěcené uvedení do problematiky vztahu mezi přírodními vědami a teologií. Autor provází čtenáře houštinami otázek, jež povstaly v hraničních oblastech na pomezí vědeckých a teologických zájmů. Kniha podává přehled hlavních prvků současné vědy (včetně kvantové teorie nebo teorie chaosu), předkládá ucelený pohled na podstatu náboženství a ukazuje, kde mohou věda a teologie společným úsilím přispět k objasnění některých palčivých otázek dnešní teologie: stvoření, podstata poznání, boží působení ve světě, atd.
