Karel Šprunk Knihy

Tato kniha je jakýsi průvodce. Nejen Biblí, ale dějinami od doby bronzové po říši římskou. Najdeme zde od každého něco. Život lidí, jejich práce, umění, svátky. Zvířata a rostliny. Města, pouště, oázy.

Dějiny filosofie svědčí o tom, že lidé se ptají nejen na věci, které potřebují a běžně užívají v denním životě a při své práci, ale také na skutečnosti, které míří mnohem dále. Nakonec shledáváme, že to vůbec nejsou otázky bezvýznamné: Co jsme schopni poznat? Jsme svobodní? Má naše existence nějaký smysl? Co je umění? Proč vůbec je něco? Dějiny filosofie také ukazují, že lidé si tyto otázky kladou už od pradávna a že vyvinuli obrovské úsilí, aby na ně odpověděli. Dějiny filosofie nám rovněž plasticky představují, že odpovědi filosofů jsou velmi rozdílné, přesto nám dávají tušit, že za množstvím koncepcí a systémů se nachází skrytá jednota. Toto vše ukazuje jednoduchou a čtivou formou Störigova kniha Malé dějiny filosofie, která patří k nejúspěšnějším dílům tohoto druhu nejen u nás, ale i ve světě. Německý originál vyšel poprvé v roce 1950: autor jej následně doplňoval a přepracovával a v jeho rodné zemi se dočkal už sedmnácti vydání. Česká verze vychází už poosmé a je doplněna aktualiz

Prostřednictvím této drobné knížky má naše veřejnost poprvé možnost seznámit se s jedním z nejvýznačnějších katolických teologů starší generace. Kniha je doplněna doslovem jeho českého žáka na římské Gregoriánské univerzitě P. ThDr. Miloše Rabana, jenž hodnotí dílo této výrazné teologické osobnosti. Práce vychází z římských přednášek autorových, v nichž se zabýval svým životním tématem – totiž jaký význam má láska pro poznání, má-li dospět ke skutečné moudrosti. Pro J. B. Lotze jde totiž o otázku zásadní, neboť napětí mezi poznáním a láskou utváří dějiny lidstva. Závěrečné poselství velikého myslitele zní: teprve láska v poznání a poznání v lásce nacházejí svou dokonalost a právě moudrost tvoří jejich nerozlučnou jednotu.

V roce zasvěceném Božímu milosrdenství bychom se měli také ptát po našem lidském milosrdenství, vždyť i my máme být milosrdní, jako je milosrdný náš nebeský Otec. Přestože se láska (a milosrdenství jako její účinek) často chápe jako protiklad rozumu, svatý Tomáš ukazuje, že je tomu právě naopak – láska je vrcholným projevem rozumové přirozenosti.

Teoretickou filosofickou reflexi Anzenbacher chápe jako tři proudy vycházející z různých východisek. První proud, orientovaný ontologicky, směřuje od jevů k bytí a je spojen s Aristotelem a Tomášem Akvinským. Druhý proud, zaměřený na subjekt (Já), je transcendentální a zkoumá subjekt zkušenostního světa, přičemž se pojí hlavně s Immanuelem Kantem. Třetí proud začíná u ideje či absolutna a zkoumá bytí a Já, substanci a subjekt, což je spojeno s G. W. F. Hegel. Anzenbacher tvrdí, že tyto tři proudy si neodporují, ale rozvíjejí stejnou celkovou souvislost z různých perspektiv. Autor naznačuje syntézu těchto přístupů, které považuje za komplementární. V jeho Úvodu se vedle sebe nachází filosofie aristotelsko-tomistická, zaměřená na skutečnost, poznání a Boha, a Kantova filosofie, která se věnuje poznání, etice a nauce o Bohu. V oblasti přírody, jazyka a člověka autor čerpá ze současné antropologie, fenomenologie a existencialismu. Celkově Anzenbacher prezentuje nejvýznamnější nauky jednotlivých filosofických disciplín, sjednocené teistickým pohledem na člověka a svět.

Kniha vyjímá etiku z obecného rámce filozofie, zkoumá ji jako samostatné téma a uvádí tak čtenáře do základních filosofických problémů etiky. Znalost základních kategorií a terminologie této problematiky pak čtenáři umožní pochopit i etiky speciální, jakými jsou etika životního prostředí, etika ve zdravotnictví, sexuální etika.

Pojednání o zákonech v Teologické sumě (STh I-II, q. 90–97) patří k základním pramenům západního etického myšlení. Nabízí odpovědi minimálně na dvě důležité otázky. První se týká původu mravních zásad: Jsou naše rozhodnutí ponechána naší libovůli, nebo existují nějaké objektivní principy, které musíme respektovat? Druhá otázka se týká odůvodnění práva: Existuje nějaká poslední a nejvyšší norma, která rozhoduje o spravedlnosti zákonů, nebo je zákon pouze věcí dohody? Tomášova teorie zákona ukazuje, že morální principy nejsou relativní, ale jsou důsledkem objektivního řádu stvoření. Překlad, úvodní studie a poznámky Karel Šprunk. Kniha je revidovaným překladem, který vyšel v nakladatelství Krystal OP v roce 2003.

Pro co vlastně žije člověk? V čem je jeho budoucnost? V dnešní možnosti poznání jiných než křesťanských náboženství a nabídky různých řešení smyslu života z jejich pohledu vyvstává i pro křesťana požadavek, aby se jinými náboženstvími zabýval. Kniha podává v omezeném výběru základní informace o náboženských nabídkách smyslu života v hinduismu, buddhismu a islámu a nakonec pojednává o tzv. nových náboženstvích. Jednotlivé kapitoly začínají popisem příslušného náboženství se zvláštním zřetelem k jeho nabídce smyslu života. Historickému vývoji se věnuje pozornost jen potud, pokud je to nutné pro pochopení daného náboženství. Každá kapitola končí poukazy, které umožňují dotazy z křesťanské strany. V závěrečné kapitole je pak položena otázka náboženství ve všeobecné formě.