Život prince Gendžiho se chýlí ke konci a on se stále častěji zamýšlí nad svým životem a nad tím, zdali ho žil, jak měl. Zatímco on stále setrvává na tomto světě, u dvora, svět kolem něj se mění a jeho často napadá, zdali by neměl opustit světské dění a před svou smrtí se oddat Buddhovi...
Příběh prince Gendžiho se řadí mezi jedny z nejvýznamějších světových literárních památek a to hlavně proto, že zde autorka dokázala i ve své době zručně vykreslit psychologický vývoj hlavní postavy. Kniha je také skvělou příležitostí, jak nahlédnout k heianskému dvoru, seznámit se s jeho tradicemi i každodenním životem.
Kniha Fenomén Ecce Homo podrobně popisuje celou, více než 100 let dlouhou a velmi pestrou a bohatou historii jednoho z evropsky nejvýznamnějších motoristických podniků.
Princ Gendži se vrací ze svého vyhnanství zpět do hlavního města, kde už na něj čeká nejen jeho drahá paní Fialka, ale i další ženy, které se do něj zamilovaly nebo je to teprve čeká. Přestože se snaží napravit některé hříchy, jimiž se v mládí provinil, bohové mu nedokáží odpustit svedení své macechy a poprávu ho za něj trestají...
Příběh prince Gendžiho se řadí mezi jedny z nejvýznamějších světových literárních památek a to hlavně proto, že zde autorka dokázala i ve své době zručně vykreslit psychologický vývoj hlavní postavy. Kniha je také skvělou příležitostí, jak nahlédnout k heianskému dvoru, seznámit se s jeho tradicemi i každodenním životem.
Úvodním dílem se otevírá vůbec první české vydání rozsáhlé japonské románové ságy z počátku 11. století, která je pro svou psychologickou hloubku i fabulační strukturu považována za vůbec první román. Řetěz alegoricky laděných romantických epizod, líčící osudy idealizovaného dvorského milovníka, císařského levobočka prince Gendžiho, v sobě pod takřka donjuanským hledáním ideální ženy skrývá hluboký estetický a filosofický podtext, pokus zachytit krásu prchavého pozemského života na pozadí estetických ideálů japonské šlechty doby Heian a etických hodnot spjatých s buddhistickou filosofií.
Starojaponská kronika Kodžiki (v doslovném překladu Záznamy dávných událostí) je vůbec nejstarším dochovaným dílem japonské prózy. Poprvé byla údajně zveřejněna roku 712, její obsah a snad i její zápis je ale patrně starší. Kronika líčí dějiny Japonska od stvoření světa a japonských ostrovů až po konec vlády císařovny Suiko (r. 628). Je pro ni příznačná snaha o skloubení autochthonní starojaponské mytologie s veškerými tehdy dostupnými historickými záznamy i jejich soudobou interpretací. Jejím smyslem bylo mimo jiné vytvořit či ověřit oficiální genealogii japonské císařské dynastie, která svůj původ odvozovala od bohyně slunce Ama Terasu. Měla také konkurovat čínským historickým análům i čínskému politickému vlivu, stejně jako šířícímu se buddhismu.
Japonci pokládají nejstarší dochovaný rukopis kroniky Kodžiki za svůj národní poklad, jedná se však bezesporu i o jedno ze vzácných děl literatury světové. Kronika představuje jedinečný pramen pro poznání starojaponské mytologie, náboženských zvyklostí, způsobu života předbuddhistické společnosti a je samozřejmě rovněž nepostradatelným materiálem pro rekonstrukci skutečných raných japonských dějin. Mimoto v ní však nalezneme celou řadu starojaponských básní, patrně plodů staré ústní tradice.
Projev císařovny Mičiko u příležitosti 26. světového kongresu Mezinárodního sdružení pro dětskou knihu, který se konal 21. - 24. 9. 1998 v Indii. Přednes projevu byl z časových důvodů zkrácen, ale knižní vydání vychází z původní rukopisné verze. Vzpomínky, jak knihy ovlivnily životJejího veličenstva. Dvojjazyčná česko-japonská verze.
