Dalajlama Pořadí knih

Dalajlama v této dnes již slavné knize nemluví pouze o hlavních myšlenkách buddhismu, o meditaci a o jiných pro něj známých tématech. Snaží se zde svoje učení propojovat s přirozeným vývojem západního světa a jeho stylu života, aby našel bod, ve kterém si mohou všichni rozumět. Tyto nesmrtelné myšlenky jsou v dalajlamově stylu podané tak, aby v nich každý našel to své.

Aby na celém světě láska rozpustila nesnášenlivost, moudrost zvítězila nad nevědomostí, koordinovaný aktivismus nahradil pasivní přijímání a zoufalství, dialog vystřídal výčitky, spravedlnost odstranila pomstychtivost a to vše vedlo k uznání univerzálních práv... To je poselství myšlenek jednoho z nejuznávanějších filozofických osobností planety. Jedině dlouhodobé odhodlané úsilí může překonat opevněné síly hlouposti a chtivosti.

Nevšední a vzácný přehled nejdůležitějších aspektů tibetského budhismu,který sepsal Jeho Svatost Čtrnáctý Dalajlama.

Dalajlama patří k největším duchovním autoritám současnosti. Nuceně pobývá v exilu, a snad právě proto může dobře zprostředkovat učení tibetského buddhismu lidem na Západě. Vnáší jeho myšlenky do kontextu s jinou duchovní tradicí, ale ukazuje je jako univerzálně platné nezávisle na čase a místě. Tato kniha pojednává o tom, že jedním z klíčů k duchovnímu prozření a osvobození je poznání sebe sama – úkol, jehož důležitosti a obtížnosti si byli od antiky vědomi i evropští myslitelé.

Jeho Svatost dalajlama a jeho spolupracovník, americký psychiatr Howard C. Cutler, rozvíjejí v tomto svazku úvahy na další témata patřící do široce pojaté série Cesta ke štěstí. Rozebírají četné problémy, jimž musí čelit lidstvo, a ukazují, jak k nim přistupovat způsobem, který nám pomůže při našem osobním pátrání po štěstí.

Kniha je Dalajlámovým komentářem o duchovní přípravě na smrt a je inspirována klasickým textem tibetského buddhismu – básní ze 17. století, jejímž autorem je první pančhenlama. Tuto značně ezoterní báseň Jeho Svatost 14. Dalajlama komentuje a rozvádí do konkrétních rad pro každodenní život. Vysvětluje, jak a proč meditovat o pomíjivosti, jak vytvořit vhodné prostředí pro umírající, jak praktikovat během umírání. Zvlášť podrobně vysvětluje jednotlivá stadia umírání i způsob, jak si vštěpovat jejich posloupnost, aby naše umírání probíhalo beze strachu a aby hlubší stavy mysli, k nimž během umírání dochází, mohly být využity pro duchovní praxi všech úrovní. Celý výklad prokládá příběhy o vysoce duchovně vyvinutých mniších a mniškách, s nimiž se sám setkal, a seznamuje čtenáře také s událostmi kolem volby posledního pančhenlamy tak, jak je sám prožíval.

Tändzin Čhödag, jeden z nejvýznamnějších mistrů tibetské lékařské tradice, opustil definitivně svůj rodný Tibet v roce 1980. Po více než dvaceti letech nepředstavitelného utrpení, které na něj uvalili jeho čínští věznitelé, se rozhodl odejít do indického exilu, aby se po boku dalajlamy opět ujal svých funkcí osobního lékaře.

Kniha je určena zejména čtenářům, které motivují spíše vědecké a filozofické otázky než pouhé ritualistické náboženské zájmy. Jeho Svatost rozvádí, co řekl Buddha, a připomíná důležitost dialogu mezi vyznáními. V těchto bouřlivých dobách potřebují lidé nalézt v sobě motivující sílu a neplýtvat energií a časem na honbu za materiálními potřebami a na uspokojování svých nenasytných tužeb. Zkoumáme hlubiny moří a oblohy a odvažujeme se mimo planetu Zemi, ale naše mysli zůstávají neprozkoumané. Už před dvěma a půl tisíci lety prožil však v meditaci podstatu mysli Buddha Šákjamuni. Vyzýval nás, abychom rozpoznávali svou základní povahu zářnosti, nestávali se obětmi nevědomosti a abychom rozvíjeli svou univerzální moudrost a soucit...