V zasvěceném pohledu Evy Gabrielssonové, životní družky Stiega Larssona, není Milénium pouhým bestsellerem — je to alegorie neutuchajícího zápasu za mravnost a spravedlnost. Ty knihy jsou pro ni zrcadlem společných prožitků a vzájemné lásky, ale také zhmotněním těžkostí, jimž museli oba čelit. Ve svých vzpomínkách zachytila dvaatřicet let společného života — od mládí až po Stiegovu smrt. K bolesti ze ztráty milovaného muže se přidružily i další nepříjemnosti. Eva, coby Stiegova družka, nikoli zákonná manželka, přichází o veškeré dědictví. Nesouhlasně a bezmocně sleduje vzmáhající se „larssonovský průmysl“ a bojuje za to, aby jí byla svěřena správa duševního vlastnictví Larssonova díla — nejen Milénia, ale i ostatních textů, v nichž se vyjadřoval k vážným sociálním a politickým problémům.
