Eva Strohsová
Literární historička. Strohsová se celoživotně soustřeďovala na dějiny české novodobé literatury. V první etapě své literárněhistorické činnosti se zabývala především tvorbou anarchistické generace (Fráňa Šrámek aj.), zvláště a dlouhodobě pak osobností a dílem S. K. Neumanna. Po přímočaře ideografickém a dobově podmíněném vylíčení Neumannova světonázorového vývoje (Cesta St. K. Neumanna ke Komunistické straně) později, v knize Zrození moderny, přinesla odstíněnou analýzu, výklad a literárněhistorické zhodnocení jeho civilistické poezie jako významného projevu širších snah předválečné moderny. Neumannův ucelený portrét pak Strohsová představila v monografické kapitole ve čtvrtém svazku Dějin české literatury, jehož byla ve druhé polovině 60. let redaktorkou (se Zdeňkem Pešatem). Tato rozsáhlá, až s více než dvacetiletým zpožděním vydaná práce, byla projevem rozšíření badatelčina odborného záběru o vývojové tendence české prózy meziválečného období. Z jejích významných představitelů Strohsovou zaujali zejména Karel Čapek, jemuž Strohsová věnovala v Dějinách i monografickou kapitolu, ale také Karel Poláček a Jaroslav Durych.