Wziątek-Staśko Anna Knihy

„Je žralok strašný, protože požírá lidi? Je člověk strašný, protože jí ústřice? Je si žralok vědom utrpení své oběti, která křičí bolestí? Nebo její křik vnímá s uspokojením jako známku, že potrava je čerstvá, stejně jako my blahovolně pozorujeme škubání ústřic, když na jejich maso kapeme citronovou šťávu? Mimochodem, tohle není žádná obžaloba jedlíků ústřic.“ Člověk a moře. Pozoruhodný vztah, který se vyznačuje láskou i nenávistí, nevědomostí i romantickými představami, zvědavostí i nezájmem. Jak vlastně funguje tento obrovský systém, z něhož jsme vzešli a o němž víme méně než o kosmu? Jak mohl v praoceánu vzniknout život a kde se vůbec vzala všechna ta voda? Proč se evoluce vydala právě touto cestou, a ne některou alternativní? Mohla nás přece stejně dobře proměnit v inteligentní tekuté matrace naplněné vodou. Každopádně to jednou zkusila – a téměř to zvládla. Zabralo jí to čtyři a půl miliardy let tajných dějin, obrovských dramat, úžasných obratů a ojedinělých vynálezů, jakými jsou fotosyntéza, sex nebo lidé.

Wnętrze Statuy Wolności było niczym wymarłe. Panowała cisza jak w kościele. Sytuacja, w której człowiek ma wyłącznie dla siebie jedną z najsłynniejszych budowli świata, może zachwycić - nawet jeśli nie znalazł się tam z własnej woli. Ale widok, jaki roztaczał się przed stojącym na niewielkim tarasie widokowym Otisem, zupełnie nie spełniał jego oczekiwań. Chłopiec zmrużył oczy. Na horyzoncie nie było widać żadnych drapaczy chmur! Ani Manhattan Skyline! Coś się nie zgadzało. Również powietrze było dziwne. Pachniało kurzem i... jakby piwnicą. I nagle zrobiło się jasno. Nie jasno jak za dnia, tylko jakby zza chmur wypadł księżyc w pełni. Zwisał z nieba niczym ogromna, biała kula. Na sznurze. Na sznurze?