Autobiografie ženy, která se dobrovolně rozhodla následovat manžela z Terezína do Osvětimi, konce války se však bohužel dožila sama. Byla svědkem nelidského zacházení s vězni, ale také jejich solidarity, zaznamenává poměry v táboře tak, jak skutečně byly. Její rozhodnutí snášet s mužem dobré i zlé bylo pro něho nesmírnou oporou v posledních chvílích života.
Výňatky ze zápisu Procesu s vedením protistátního spikleneckého centra v čele s Rudolfem Slánským uvádíme v doslovném přepisu bez jakýchkoli redakčních zásahů.
Životní pouť Bedřicha Utitze odráží tři kulturní kontexty - německojazyčný, židovský a český. Jeho „Kaleidoskop“ vzpomínek a příběhů zachycuje dobu plnou zvratů a dramat, přičemž vyprávění vyzařuje odstup a konzistentní přístup k životu, podpořený osobitým smyslem pro humor. Životní epizody a bilancující pasáže jsou uspořádány do šesti hlavních etap: dětství ve Vídni, mládí v Praze do okupace, první emigrace a služba v zahraniční armádě, první návrat a období do druhé okupace v roce 1968, druhá emigrace do Německa a druhý návrat do Čech. Dvě emigrace a dva návraty, spolu s hlavním povoláním novináře, nutily Utitze k celoživotnímu sebevzdělávání, přizpůsobování se a rychlému rozhodování. Nadhled a potřeba uvádět vztahy do souladu formují jeho vyprávění. Utitz, kapitán v záloze a spoluzakladatel exilového vydavatelství Index, je nejen spisovatel a publicista, ale také svědek událostí Pražského jara, táta a dědeček. Text, který čtenář dostane do rukou, nemá ambici analyzovat nebo soudit historický kontext, ale nabízí pozvánku k prohlédnutí osobního alba vzpomínek. Hlavní postava se s úsměvem dotýká absurdity dějin, čímž vyzdvihuje sílu nezlomnosti vůle a životní energie.
Někdejší spolupracovníci Lenina a Stalina vypovídají.
Im Leben von Bedřich Utitz (*1920) spiegelt sich die Geschichte einer ganzen Epoche wider – das Schicksal eines Mitteleuropäers im 20. Jahrhundert. Seine Erinnerungen geben einen authentischen Einblick in eine Zeit voller dramatischer Umbrüche. Zweimal musste er die Tschechoslowakei verlassen und zweimal kehrte er zurück. Seine Erfahrungen als Soldat, Journalist, Publizist und Mitbegründer eines Exilverlags prägen die Schilderung. Sein Buch lädt zum Einblick in eine historische Epoche ein, anhand persönlicher Erinnerungen an ein bewegtes Leben. Er führt seinem Leser die Widersprüchlichkeit der Geschichte mit einem leisen Lächeln vor Augen, das an manchen Stellen die Tragik der erlebten Zeitgeschichte relativiert.
