Tereza Boučková Knihy

Obsažným, stručným jazykem, formou vyprávění líčí citová zklamání, naděje a pocity ženy, která se rozhodla pro těžší životní cestu než většina jejích vrstevnic. Během svého dvojího mateřství si uvědomuje sebe sama i své nároky na charakter životního partnera. Krátké, téměřfilmové záběry, nesentimentální pohled na život a neotřelé formální prostředky charakterizující autorčin talent.

Indiánský běh zaujal sugestivním tématem i originálním zpracováním - vzpomínky na dětství, dospívání a dospělost v období totalitního režimu jsou nejen kontroverzní výpověďí o době, ale i o reálných lidech, byť skrytých za důmyslnými přezdívkami. Novely Křepelice (1993) a Když milujete muže (1995) přidávají k osobním prožitkům a traumatizujícím pocitům téma mateřství a lásky, jedno chápané jako radost, druhé jako osud.

Román Život je nádherný svým způsobem završuje volný a předem neplánovaný triptych jednoho příběhu: v Indiánském běhu se vše začíná, v Roku kohouta graduje a Život je nádherný ho uzavírá, končí. Tak jako se o předešlém díle mluvilo jako o autobiografickém, i zde bychom takovou stopu snadno vysledovali. Spisovatelka popisuje svůj každodenní život v době od Štědrého dne roku 2010 do 23. prosince roku 2011. Píše o svých nejbližších a jejich a svém zápasu s nemocí maminky, píše o odlidštěné úřednické mašinerii, se kterou se nemíní smířit, píše o svých synech a jejich svobodné cestě životem, citlivě vnímá a reflektuje literaturu, film a divadlo. Vymezuje se proti některým politickým figurám, komentuje činy okresních politiků stejně jako prezidenta země, naši současnost konfrontuje s časem disentu a tvoří tak jedinečnou kroniku naší doby.

Kniha shrnuje dosavadní prozaické dílo jedné z nejvýraznějších osobností 90. let. Indiánský běh, publikovaný r.1988 v samizdatu, zaujal sugestivním tématem i originálním zpracováním - vzpomínky na dětství, dospívání a dospělost v období totalitního režimu jsou nejen kontroverzní výpovědí o době, ale i o reálných lidech, byť skrytých za důmyslnými přezdívkami. Novely Křepelice a Když milujete muže přidávají k osobním prožitkům a traumatizujícím pocitům téma mateřství a lásky, jedno chápané jako radost, druhé jako osud. Třetí próza je příběhem ženy, již komunistická justice a poté zas mladší žena odejme milovaného muže. Román Krákorám děj fragmentarizuje do krátkých kapitol a úsečných vět. Vnímáme posun od niterné výpovědi k obecnějšímu sdělení o naší posttotalitní současnosti: příběh se prolíná s kronikou doby - volbami, privazizací, podnikáním, nezaměstnaností, rasismem... Při četbě je latentně přítomna otázka: opravdu jsme se zbavili cejchu minulosti?

Spisovatelka, která nemůže psát. Tíseň úplně strašlivá. Nikomu to neříkám. Stejně to nepomůže. Já mám tíseň a já s tím musím něco dělat. Nikomu to neříkám a přitom mám čím dál větší potřebu s někým se objímat (a být objímaná), někoho hladit (a být pohlazená), s někým se milovat (a být milovaná), k někomu se schoulit... Je devět. Patrik má mít první výslech na policii (z úterka přeloženo na středu, nevím proč). Když jsme mu nestáli ani za telefonát, z účasti jsem se omluvila. Nezajímá mě to. Jak to asi probíhá? Policie už Patrika dávno neznervózňuje ani nestresuje, po všech útěcích z výchovného ústavu, po šťárách v pražských nočních klubech, kde se převážně zdržuje, po tom, co ho několikrát sebrali a drželi na vyšetřovně, dokud si pro něj z ústavu nepřijeli... Je v pohodě. Tíseň.

Knížka s podtitulem 60 plus jeden fejeton o životě shrnuje autorčinu publicistickou tvorbu z posledních pěti let. V letech 2017–2021 psala měsíc co měsíc fejeton do magazínu Reportér: o společnosti, politice, kultuře, cestování i o sobě. Jen pro knižní vydání připsala poslední text, jakousi pomyslnou tečku za tím vším.

Trojnovela mladé nadané autorky je složena z útržků vzpomínek na nesnadný život dcery jednoho z českých chartistů Pavla Kohouta. Dotisk v roce 1992.

Útlá próza o vztahu mladé ženy k rodičům i vlastní rodině na pozadí totalitní, později polistopadové skutečnosti. Úsporná próza, někdy až těžko srozumitelná svou zkratkovitosti, je sarkastická, kritická k svému okolí a společnosti i k osobě vypravěčky.