J. Duffack Pořadí knih

Kniha o horolezeckých tragédiích je smutná. Ukazuje obnažené, neúspěšné aktéry, se kterými se nikdo nechce ztotožnit. Můžeme je jen sobecky litovat, přičemž si sami neuvědomujeme skutečnost, že horolezecký pád je totožný s individuálním pádem někde na rovině, případně na jiném místě. Nejsme silní jen tím, jakého úspěchu dosáhneme, ale i tím, jakým způsobem dokážeme překonat neúspěch či porážku. Horolezce nemůže od jejich vnímání světa absolutně nic odradit. Radost ze svobodného dobrodružství je pro ně nejen zdrojem poučení, ale i seberealizace, a to právě tak, jako je pro filatelistu největším štěstím získat hledané známky do své sbírky, do kolekce. Kniha, kterou berete do svých rukou, není knihou radosti, štěstí z radostného pocitu horolezce, že se mu konečně podařilo dostat se na vrchol a šťastně se vrátit domů, kde mohl se svým příběhem obeznámit široký okruh posluchačů či diváků. Je to kniha o smrti…

Jisté je, že pro drtivou většinu z nás suchozemců zůstává moře i nadále jen fenoménem dovolených a odpočinku. Moře z jeho jiné, temnější stránky neznáme, přestože jsme určitě všichni viděli strhující film o potopení Titaniku Jamese Camerona zobrazující hrůzu, která se odehrála na jeho palubě v noci ze 14. na 15. dubna 1912. Kniha vypráví o množství podobných „Titaniků“; o lodích, které nepřistály v domovském přístavu a jejich pouť díky různým okolnostem skončila na mořském dně. Přímo nekonečné jsou příběhy lidí, kteří přišli o jedinou jistotu, kterou na moři měli – o svou loď. Lidských příběhů a tragických ztroskotání, která se udála na světových oceánech v průběhu lidské existence, jsou tisíce. A samotných zmizelých lodí? Střízlivé odhady hovoří o miliónu vraků v mořských hlubinách...

Klasická historiografie ani náznakem nepřipouští, že by císař Napoleon I. a vůdce německého národa Adolf Hitler mohli přežít svoji vlastní smrt. První ve vyhnanství na ostrově Svaté Heleny, druhý v berlínském podzemním krytu na konci dubna 1945; že oba mohli dožít svoje životy v ústraní, daleko od hlučného davu. Většina indicií, které zmiňuje tato kniha, dokazují nebo naznačují, že by to tak vskutku mohlo být, že opak by mohl být tou pravou neměnnou historickou pravdou. Příběh obou diktátorů není životopisnou studií, ale spíš analýzou poslední chvil jejich rozporuplného života. Autor představuje hlubokou analýzu obsáhlého historického materiálu, který mu umožnil dopracovat se k překvapivým závěrům, o čemž se vzdělaný čtenář přesvědčí po přečtení této knihy.

Podtitul: Kolumbus ve světle historie a ve stínu záhad. Autor se nedal svést tradiční historiografií a bez toho, aby vytvářel o Kolumbovi nový mýtus se odvážně pustil do hledání pravdy o tomto záhadném muži, který měl lví podíl na ukončení středověku. Kolumbus Ameriku neobjevil, byl však prvý, kdo zdvihl kotvy – a v tom tkví jeho velikost. Autor se snažil najít především nepříliš známou tvář tohoto velkého muže.

Velikonočnímu ostrovu se vážou mnohé přívlastky: nejosamělejší, nejtajemnější, nejzáhadnější, nejvzdálenější. Je to pravda. Pravda je ale i to, že jeho historie je stále nedostatečně poskládanou mozaikou jednotlivých událostí, které se ne příliš pravdivě doplňují a způsobují historikům nemálo problémů v jejich dešifrování. Naše znalosti o tomto ztraceném kousku světa v nekonečném Pacifiku jsou podmíněny nevědomostí. Je to celkem pochopitelné. Vždyť samotný ostrov byl objeven až v roce 1722. A co je horší, celkový obraz pacifické kultury známe jen něco málo přes čtyři sta let. Autor knihy se nedal „svést“ krásami tradiční historiografie a dal se na cestu objevování nového. Jedinečnost jeho pohledu na historii Rapa Nui spočívá v nekonvenčnosti, s jakou se do těžkého problému pustil, a v odvaze, s níž problém existence zbytku megalitické kultury v Tichomoří otevřel. Kniha dokumentuje a odkrývá zapomenutá tvůrčí mistrovství našich dávných předků, je podrobnou faktografií, je čtením, od kterého se nebudete moci odpoutat.

Magie není jen jakýmsi přežitkem, nečím dávno mrtvým, nemoderním, nebo pouhým rafinovaným podvodem. Pouze nezapadá do dnešních ustálených a konvenčních představ o našem myšlení, o naší duši. Je důkazem, že veškeré naše poznání je teprve v počátcích.

Autor se v knize zaměřuje na to, jak je možné, že normální, slušní lidé - muži i ženy - se stanou vrahy a bez výčitek svědomí a většinou spíše s uspokojením ze splněného rozkazu se účastní vraždění nikoliv desítek, nýbrž desítek tisíc nevinných obětí.

Autor popisuje Hitlerův postup proti Československu v roce 1938 jako první psychologickou válku moderní doby. Ukazuje, že politici i vojevůdci musí v ozbrojených střetech počítat s psychikou, ať vedení, tak i vojáků či civilního obyvatelstva, nepřátelských ale i vlastních. Říkalo se tomu "působení na bojovou morálku".

Osobnost generála PhDr. Milana Rastislava Štefánika, jednoho z vůdčích politických a vojenských představitelů československého zahraničního odboje za první světové války, není třeba českému čtenáři nijak zvlášť představovat. Po desetiletích snah o jeho vyretušování z načich národních dějin se nám na počátku devadesátých let minulého století tento francouzský generál a občan, narozený v Horních Uhrách a absolvent filosofické fakulty Karlo-Ferdinandovy university v Praze, opět vrátil na výsluní zájmu.

Ze všech vyšších tvorů na zemi je člověk proti stresu nejodolnější. V dnešní nade všechny představy složité společnosti se stres stal trvalou součástí našeho života. Lidé stresem trpí, avšak také ho u druhých navozují, ba dokonce se jím i těší - v adrenalinových sportech a v podnikání. Šibusawa Eiiči, budovatel japonské ekonomiky, který položil základy k dnešní hospodářské moci Japonska, tvrdil: Podnikání je vzrušující! Stres není jen strach a utrpení. Je to i výzva. Nezapomínejte proto, že nejsou beznadějné situace, jsou pouze lidé bez naděje!