Josef Snětivý Knihy

V posledním dílu slavného románu se Margaret vyrovnává se ztrátou matky a obavami, že ji pan Thornton považuje za lhářku. Elizabeth Gaskellová zde naznačuje první náznaky lásky, které si Margaret zatím neuvědomuje. John Thornton přiměje svou matku, aby vyhledala Margaret, protože slíbila umírající paní Haleové, že jí pomůže v těžkých chvílích. Thornton se stále vrací k momentu, kdy viděl Margaret s cizím mužem, ačkoliv ví, že mu lhala z jiných důvodů, než by se mohlo zdát. Na scénu přichází pan Bell, Margaretin kmotr a pronajímatel Thorntonovy továrny, který si okamžitě získá dívčino srdce. Všimne si napětí mezi Margaret a Johnem, které však její otec odmítá brát vážně. Pan Bell, bohužel, brzy umírá, a Margaret se ocitá v Londýně u tety, kde se snaží vyrovnat se zármutkem. Její život je monotónní, přičemž vzpomínky na pana Thorntona a ztracené blízké ji stále trápí. Mezitím John Thornton bojuje o záchranu své továrny, a jeho rozhovor s matkou je jedním z nejsilnějších momentů příběhu. Margaret se ocitá na křižovatce: dokáže se Thornton postavit zpět na nohy? Bude mít právník Henry Lennox úspěch? A od koho nakonec Margaret přijme ten nejkrásnější zásnubní dar – uschlé růže, které vyrostly právě tam?

Druhý díl slavného románu anglické klasičky se odehrává v dusné atmosféře průmyslového Miltonu, zatímco vzpomínky na slunný Helstone se občas objevují v myšlenkách rodiny Haleových. Po večeři u Thorntonových je Margaret rozpolcená ve svých pocitech k panu Thorntonovi. Obdivuje jeho sílu, ale zároveň ji odpuzuje jeho tvrdost. Jak říká otci, je to jako jíst poprvé olivu: "Nechte mě, ať se šklebím, než ji spolknu." Zamilovaný továrník překonává odpor své matky, ale jeho pád je tvrdý, když se dozví, že Margaret ho nikdy nebude milovat. Umírající paní Haleová přiměje Margaret napsat bratrovi Frederickovi, který se nemůže vrátit do Anglie kvůli námořní vzpouře. Frederick se dostává k matce těsně před jejím skonem, což oba muže zcela zlomí. Margaret, spolu s paní Dixonovou, se snaží dodat jim sílu. Je nutné, aby Frederick co nejdříve odcestoval, neboť mu hrozí nebezpečí. Na scénu vstupuje i Margaretin zavržený nápadník Henry Lennox, který mu má pomoci prokázat nevinu. Situace se komplikuje, když se ukáže, že Frederick, uprchlý zločinec, se vrátil do Anglie, a za jeho dopadení je vypsaná odměna. Jeho dramatický odjezd z Miltonu, po němž umírá nehodný muž, ještě více zhoršuje Margaretinu situaci, která musí lhát, aby bratra ochránila. Když se dozví, že je do všeho zapleten i pan Thornton, propadá zoufalství.

Na první pohled by se spojení "spoluobjevitel Největšího Čecha" a "stará japonská básnická forma" mohlo zdát poněkud fantaskním. Ovšem pro umělce Čepelkova rozpětí není nic nemožné. S haiku se seznámil poměrně pozdě a svými poetickými drobnokresbami nás tedy obdarovává až ve zralém věku. Ale oč pozdnější, tím intimnější je jeho sepětí se světem sedmnácti slabik, jak se sami přesvědčíte v už druhém Deníku haiku (ten první vyšel v roce 2009 a je dnes prakticky rozebrán). Básník se v něm pouští na srdnatý souboj s velkými tématy - jmenujme dva základní instinkty literatury, eros a thanatos, a také věčnou inspirátorku lásku - avšak nevyhýbá se ani pitvornostem všedního dne, které by jinak zapadly pod stůl či za postel. Jako zkušený artista drží v jedné ruce krásno a ve druhé ošklivost… A zachce-li se mu, nechá na hlavě balancovat i rým. Pravé haiku se arci rýmovat nemá, ale autor k němu přistupuje s takovou pokorou, že by mu tento prohřešek rádi odpustili i staří mistři Nipponu. Člověku, jenž nezpychl (nad) svým uměním, je po právu dovoleno - a odpuštěno - vše. V haiku Miloně Čepelky nalezneme bujarý optimismus i ztmavlou skepsi, výlety na hranici všehomíra i za nepříliš zvukotěsnou zeď, za níž sténá neznámá slečna v situaci, jež nepřipouští dvojznačnost. Stejně jako v "jedničce" je doprovodil ilustracemi Jiří Hovorka.

Hlavní hrdinku Margaret Haleovou sledujeme v prvním díle v průběhu přibližně roku mezi jejími osmnáctými a devatenáctými narozeninami. V samém úvodu ještě pobývá u své bohaté tety Shawové v Londýně, kde s přestávkami strávila devět let. Její sestřenice Edith se chystá provdat za kapitána Lennoxe a odjet s ním na Korfu. Jeho bratr Henry se jí zatím snaží dvořit, ale nachází u Margaret jen pramalou odezvu. Tato pohledná a někdy snad až příliš upřímná dívka je už totiž myšlenkami spíše u svých rodičů v jihoanglickém Helstone, kde je její otec pastorem. Uspěchaný a mondénní Londýn tak vymění za poklid venkova. Užívá si ho ovšem jen krátce - pan Hale podlehne dlouhým a mučivým pochybnostem o síle své víry a volí podle svého názoru jediné slušné řešení: vzdává se místa duchovního správce a stěhuje se s manželkou, Margaret a služebnou Dixonovou do Miltonu v severní Anglii. Snad kvůli tomu, že byla vytržena z idylického prostředí domova, pociťuje Margaret odvrácenou stranu anglické průmyslové revoluce o to bolestněji a na lásku nemá zpočátku ani pomyšlení. Henry Lennox ustupuje do pozadí a místo v Margaretině srdci se snaží obsadit miltonský továrník John Thornton, zaujatý Margaretinou živostí a krásou…

Po úspěchu publikace Utajené hrady a zámky I. se autoři Otomar Dvořák a Josef Pepson Snětivý opět vydali do pražských ulic a archívů, aby představili další skryté skvosty, které by čtenáři často nečekali. Mnohé z těchto míst, jako například zámeček Sakrabonka, dnes existují pouze v historických pramenech nebo pod zemí, avšak jejich krása a význam by neměly být zapomenuty. Autoři se zaměřili na letohrádky, které v předchozí knize nezískaly dostatečnou pozornost, a popisují je jako místa vzestupu a pádu, zaniklé i dochované krásy a milostné příběhy. Například Smíchov, dříve známý jako Břeh Panny Marie, je místem, kde se historie prolíná s přítomností. V okolí Botiče autoři objevují zajímavosti existujících sídel a zmiňují zbořený zámek s parkem, o němž místní nemají tušení. Odlehlejší části Prahy, včetně jejího jihu, jihozápadu, jihovýchodu, východu a severu, skrývají také zapomenutá panská sídla, která vyžadují hlubší průzkum. Nakonec autoři opět zavítají za hranice Prahy, tentokrát do Zdib, kde se nacházejí tři zámky. Tato kniha je třetím svazkem edice Skrytá krása naší země.

V třetí básnické sbírce autora promlouvá spisovatel a herec Divadla Járy Cimrmana Miloně Čepelka: „Autor neustále touží po lásce a přijímá bolest jako součást svého hledání. Uvědomuje si, že svět je plný klamu a krutosti, ale také snů. Když odhalí jeden rozpor, objeví se další. Cesty za pravdou jsou trnité a pravda je tajemná, ať už ji hledáme v sobě nebo v jiných. Autor se ptá, zda jsou některá slova nadnesená. Je život opravdu tou nejkrásnější válkou? Myslím, že ano, pokud jsou vznešené pojmy prožity. Vděčím mu za to, že umí převracet banalitu a hledat harmonii v chaosu. Vnímá krásu ve víceznačnosti, nikoli v jistotě, a nikdy by neměl zapomínat, že ve stopách milované ženy kvetou vlhčí máky. Otázka, zda je na Měsíci samota lehčí, je legitimní. I když lidé dnes veršům nevycházejí vstříc, s každou básní se k Bohu přibližujeme. Vraťte se prosím, listujte od začátku, najděte si znovu vyznačená slova a věty, a věřím, že na konci sbírky poděkujete tomuto prostořekému básníkovi.“

Leporelo Zvířátka ze ZOO vzniklo díky spolupráci hudebníka, prozaika a básníka Josefa Pepsona Snětivého a známé autorky obrázků pro děti Lenky Procházkové. Verše, které navzdory své zvukomalebnosti a jednoduchosti nepostrádají vtip a humornou nadsázku, vykouzlí úsměv na dětské tváři tím spíš, že jdou ruku v ruce s obrázky, jež pohodou a radostí ze života přímo dýchají. Děti tak budou mít pocit, že zvířátka ze ZOO jsou jejich kamarádi, a získají k nim přátelský vztah – leporelo tedy plní i výchovnou a vzdělávací funkci. Nemluvě o tom, že velmi dobře poslouží i jako první čtení. Nejmenší děti si mohou prohlížet veselé obrázky, těm o trochu větším jejich rodiče přečtou doprovodné básničky a ty ještě trochu větší si je mohou díky velkým tiskacím písmenům přečíst i samy. Leporelo Zvířátka ze ZOO tak potěší všechny děti od narození až do osmi let.

Miloň Čepelka o autorově druhé sbírce řekl: „Josef Pepson Snětivý je ve svém častém osamění šťastný a plodný, je radost ho číst, je radost sdílet s ním každou jeho náladu, každé poznání, každé pobavení. Čtyři dvanáctičlenná Blues a v nich čtyři sonety, semtam nějaký limerik, pár haiku, anekdotka či epigram vedle vážného zahloubání, vše se schopností sebeironie a se smyslem pro jazykovou hravost a přesné myšlení. Všímejte si: puberty třešní, omšelého komínu, co je už dávno nekuřák, srpna, kolaboranta s podzimem, a toho, jak se na zhaslém nebi ocasí komety. Neopomeňte teorii velkého netřesku, dejte si pozor na upalovací krém a pak už hledejte sami. Pepsonovy básně obracejí skutečnost z líce naruby a z rubu na líc, nevyhýbají se provokaci a hodnocení („Sabinovo Věrné udávání“ a „nebráníme se, čímž vítězi chytře pokazíme radost“), přinutí vás jistá tvrzení si ověřovat. Je tomu například tak, že „čím černější je noc, tím spíš je vidět bílý dým“? Mám za to, že ne, ovšem je-li to dým „stoupa

Zkušení cestovatelé a spisovatelé Otomar Dvořák a Josef Pepson Snětivý v knize Místa zrychleného tepu odkrývají „skrytou krásu“, která často zůstává ve stínu známějších památek nebo je skryta pod zemí. Jejich cílem je upozornit na místa, jež si zaslouží pozornost nejen pro svou unikátnost, ale také pro jejich nádheru. Výběr lokalit byl ovlivněn subjektivním pocitem, který na ně místo vyvolalo, ať už pozitivním nebo temnějším historickým pozadím. Publikace prozkoumává tajemství obce Pičín s málo známými památkami a navštíví Komárov, kde se setkají s neobyčejnou ženou. V Praze pak čtenáři zažijí návštěvu dvou Zlatých uliček a během výletu objeví místa v Břevnově a Střešovicích. Následuje cesta na sever do Mimoně, kde objevují sakrální areály a fascinující podzemí. Proti tmavému „podsvětí“ se postaví putování mezi Lužnicí a Vltavou za dvěma jižními hvězdami – Bechyni a Týnem nad Vltavou, zakončené krvavou tečkou v Branovicích. Na závěr se čtenáři vydají s průvodcem Miloněm Čepelkou do malebného Opočna a méně známé obce Přepychy, kde je čekají zajímavosti a místní speciality. Kniha je IV. svazkem edice Skrytá krása naší země.

Otomar Dvořák a Josef Pepson Snětivý věnovali svou sedmou společnou knihu Karlu IV. a vydali se v jeho stopách po Praze, Čechách a Moravě. Navštívili Karlovy stavby, aby ukázali jejich význam pro zemi a pro něj osobně, a popsali, jak vypadají dnes. Zatímco některé jeho díla, jako Karlštejn, chrám sv. Víta a Karlův most, jsou široce známé, existuje mnoho dalších hradů, klášterů a kostelů, které byly založeny nebo zásadně upraveny Karlem IV. a kde prožil důležité chvíle svého života. Jeho snaha učinit z Čech a Prahy centrum Římské říše vedla k vzniku řady unikátních staveb. Autoři vyprávějí jejich historii, spojují je s Karelovým životem a záměry a popisují jejich další osudy a zajímavosti v okolí. Publikace přináší plastický pohled na tohoto významného panovníka a navazuje na úspěšnou knihu o prvních Přemyslovcích. Obsahuje také souhrn zahraničních objektů, které Karel inicioval, a je doplněna téměř 400 fotografiemi. Autoři doufají, že se kniha stane oblíbeným průvodcem při výletech po stopách Otce vlasti a pomůže čtenářům uvědomit si, jak Karel IV. ovlivnil tvář českých zemí a jak z jeho odkazu stále těžíme.