Elia Kazan

Elia Kazan, rodným jménem Elias Kazanjoglou (7. září 1909 v Istanbulu - 28. září 2003 v New Yorku) byl americký herec, spisovatel, scenárista, divadelní a filmový režisér řeckého původu. Jednalo se o jednu z nejvýraznějších postav americké kinematografie 20. století. Mezi jeho nejznámější a umělecky nejhodnotnější snímky patří film Na východ od ráje natočený na motivy stejnojmenné knihy Johna Steinbecka v roce 1955. Narodil se v Istanbulu řeckým rodičům, nedlouho po jeho narození rodina přesídlila nejprve do Berlína, krátce před první světovou válkou se pak natrvalo usadila v USA. v New Yorku. Zde se otec živil jako obchodník s koberci a přestože očekával, že syn bude v rodinném podniku pokračovat, matka jej podporovala v touze po vlastní cestě. Elia studoval dramatickou tvorbu na univerzitě v Yale.

Poté začal pracovat v divadle, kde začínal v různých pomocných divadelních profesích jako kulisák, osvětlovač, inspicient a asistent režie. Na počátku třicátých let také působil jakožto příležitostný filmový herec v malých epizodních rolích. Do tohoto období je datována poněkud kontroverzní kapitola jeho života. Tou se stala výpověď před Výborem pro neamerickou činnost: Kazan se stal jedním z členů newyorské divadelní skupiny Group Theatre a ve stejném období spolu s některými kolegy vstoupil do americké komunistické strany. Právě to se stalo podnětem k jeho výslechu u Výboru pro neamerickou činnost, kde své kolegy udal. Ti pak měli následkem jeho výpovědi velmi ztíženou další profesní kariéru. Pro tento svůj krok byl později velice často kritizován.

Na počátku 40. let se z něj stal úspěšný broadwayský režisér, který velmi rychle prostul tím, že uváděl divadelní hry současných amerických dramatiků, např. Tramvaj do stanice Touha (1951) (autorem hry je Tennessee Williams). Od roku 1944 se datuje jeho dlouholeté působení v Hollywoodu, zde působil až do roku 1976.

V roce 1999 obdržel Cenu Americké filmové akademie Oscar za celoživotní dílo.

Literárního úspěchu dosáhl knihou Ameriko, Ameriko (America, America, 1962), do značné míry autobiografickým zpodobením problému přistěhovalců do USA. Toto dílo stejně jako pozdější román Tichá dohoda (The Arrangement, 1967) si autor sám zfilmoval. V 70. letech vydal Kazan další tři romány: Zabijáci (The Assassins, 1972) o generačním, mravním a společenském konfliktu mezi rodiči a dětmi, Záskok (The Understudy, 1975) z hereckého prostředí a Skutky lásky (Acts of Love, 1978) o bouřlivém vnitřním životě dnešních Američanů. Zatím poslední Kazanova kniha Anatolan (The Anatolian, 1982) se vrací k tématu imigrantů z Turecka v Americe.