Dagmar Bromová Pořadí knih (chronologicky)

Od nejstarší doby kamenné po práh vrcholného středověku.

Románem Bílá garda se Michail Bulgakov (1891 — 1940) zařadil mezi autory, kteří se nebáli zpracovat „syrovou lávu“ tehdejší bouřlivé skutečnosti, revoluce a let občanské války. Vybral si jedno z nej pohnutějších období novodobé historie svého rodného města, kdy se v Kyjevě měnila vláda a situace jeho obyvatel téměř ze dne na den. Zvolil si hrdiny z prostředí, které důvěrně znal, některým nechybějí autobiografické rysy. Starousedlou rodinu Turbinových revoluční události doslova zaskočily. Její členové narukují do armády bílých, ale nej schopnější z nich, především lékař Alexej Turbin, si uvědomují neudržitelnost carismu a vlády bílých a těžce dospívají k odsouzení vlastní třídy. Předností Bulgakovovy knihy je psychologická věrohodnost, s jakou jsou vykresleni jednotliví aktéři onoho vzrušujícího dramatu na pozadí majestátního starobylého města. V příloze se čtenáři seznámí s poprvé publikovanou původní závěrečnou kapitolou románu, který autor zpočátku zamýšlel jako trilogii.

Životopisný román líčí život a tvůrčí činnost Jeana-Baptisty Poquelina, řečeného de Moliére.

Není to kniha o mlynářích, ani o pekařích, ba ani o zlodějích. Její hlavní hrdinové nejsou ani vymyšlené postavy z pohádek, ač leckteří z nich oplývali a oplývají i dnes bohatstvím přímo pohádkovým. Trefně se o nich vyjádřil Balzac : " Za velkými majetky se skrývají velké zločiny".V napínavě vylíčených příbězích, postavených na historicky ověřených faktech, zaznívají mnohá zvučná jména : Valdštejn, Rockefeller, Krupp.... A i když se dialogy našich hrdinů odehrály ve skutečnosti asi trochu jinak, co na tom záleží ? Autor obnažuje nejen lidský profil, ale i pochybné metody a cíle jejich snažení. Jak se mu to podařilo, posuďte sami.

Jeden z nejpozoruhodnějších literárních dokumentů z druhé světové války napsala dvaadvacetiletá komunistka v cele smrti ženské věznice ve Vratislavi před popravou v r. 1943. Není jen obrazem posledních dnů jejího života, ale i výrazem hloubky myšlení, cítění a přesvědčení. Bilancuje vněm svůj život, zamýšlí se nad vztahem k rodičům, přátelům a kamarádům, rekapituluje i historii své jediné lásky, s níž se ještě před válkou rozešla.

Kniha vzpomínek, osobních zážitků a příběhů generála A. Ressela

Při psaní tohoto románu se Weiss nacházel na vrcholu svých tvůrčích schopností a vytvořil mimořádné dílo vytříbeného stylu a silné atmosféry, plné poetických obrazů; bez přehánění jeden z nejzajímavějších románů české science fiction. V rovině příběhu sledujeme procitnutí hlavního hrdiny Petra Broka v gigantickém mrakodrapu Mullerdómu a jeho tápavé pokusy nalézt ztracenou paměť. Brok se v tomto podivném světě ocitá bez vzpomínek či vysvětlení, navíc je vybaven neviditelností. Z notýsku v kapse se dozvídá své jméno i poslání – je detektivem, který má za úkol osvobodit princeznu Tamaru z rukou vládce Mullerdómu, bezcitného boháče Ohisvera Mullera. Brok prochází mrakodrapem jako panoptikem světa a nachází zde většinou jen lidské utrpení… Weiss se nijak netajil, že celý Mullerdóm je alegorickým zobrazením kapitalismu. Ondřej Neff v knize Něco je jinak jde ještě dál a soudí, že děj je ve skutečnosti symbolickým zobrazením vývoje „politického a etického poznání“ světa, jímž autor-intelektuál během války prošel. Dům o 1000 patrech má však také všechny rysy tzv. iniciačního románu, jehož adept je nucen vykonat pouť poznání, aby se mu skutečnost zjevila v jiném světle. V tomto případě jde hned o dvojí prozření – poprvé při osobní konfrontaci s Mullerem-symbolem a podruhé při poznání, že sen byl skutečností a naopak. In: Adamovič – Slovník české literární fantastiky a science fiction

Pro své okolí je Edmont Dantés úspěšný muž, věrný snoubence Mercedes a oddaný otci. Nenávist, sobectví a chamtivost Dantése zabíjí: vězeň z pevnosti If je ztracen. Touha po svobodě, přátelství s abbé Fariou a bohatství zrodí Monte Crista, symbol romantického ideálu, synonymum pro spravedlnost. Villefort, Danglars, Caderousse v něm poznají démona pomsty. Třídílný román Hrabě Monte Cristo je snad i fiktivní autobiografií Alexandra Dumase staršího, v níž skryl autor to, čím a kým chtěl být.