Konrad Lorenz vyvozuje ve své knize praktické důsledky ze svého široce založeného přírodopisu lidského poznávání. Jde mu přitom o nové porozumění skutečnosti, s níž jsme spjati svým jednáním a za níž jsme spoluodpovědni. Z přírodovědně zdůvodněného nahlédnutí, že budoucnost lidstva závisí na pochopení přírodních souvislostí, pramení jeho starost o zachování bytostně lidských vlastností a aktivit. Nespokojuje se však pouze s varovnou výzvou, ale táže se po příčinách rozkladu a patologických jevů naší civilizace a kultury a poukazuje na „terapeutická“ obranná opatření. Léčivé možnosti vidí například v oživení a podpoře neracionálních a emocionálních složek celostního vnímání, které v našem „scientistním“, technokratickém věku tak upadá. I přes vyslovená varování však doufá, že novou orientací na univerzální lidské hodnoty lze toto ohrožení odvrátit.
