Arnold Jirásek

MUDr. Arnold Jirásek DrSc. (3. července 1887, Praha - 28. července 1960, tamtéž) byl český lékař, chirurg, vzdálený příbuzný českého spisovatele Aloise Jiráska. Narodil se v Praze. Jeho otec vlastnil krupařství na Starém Městě pražském a pocházel ze Zbečníku u Hronova, rodiště spisovatele Aloise Jiráska, s nímž byl vzdáleně spřízněn. Jeho matka na něj vždy měla silný vliv a právě po ní zdědil mnohé positivní, ale i některé stinné stránky své osobnosti.

Rodiče si přáli, aby se po absolutoriu gymnasia u Piaristů stal knězem; jejich syn však s nimi tyto úmysly nesdílel a zapsal se na studia medicíny v Praze. Poté, co roku 1910 odpromoval, směřovaly jeho kroky na kliniku prof. Josefa Thomayera, kde však brzy musel skončit kvůli nástupu do povinné roční vojenské služby.

Po návratu z vojny se rozhodl nastoupit na chirurgickou kliniku prof. Otakara Kukuly, a tento krok se s odstupem času ukázal klíčovým. Ačkoli se zpočátku zdálo, že chirurgie není tím oborem, který by jej nadchnul, nakonec se tak stalo a nadaný mladík se brzy plně oddal studiu a službě v tomto oboru. Roku 1923, po složení habilitační práce, se stal zástupcem prof. Kukuly.

Dne 1. ledna 1927 byl jmenován přednostou I. chirurgické kliniky. Ihned po jeho nástupu do funkce zavládla na klinice přísná kázeň a začaly se projevovat některé temné stránky jeho osobnosti: ke svým pacientům se sice choval naprosto příkladně, své si s ním však zakusilo mnoho jeho kolegů, z nichž nejeden kliniku opustil právě kvůli sporů s ním; velmi něžně jednal také se zdravotními sestrami. Velice zodpovědně přistupoval též ku činnosti profesorské a díky svým poutavým přednáškám dosáhl značné obliby u studentů. Navzdory tomu byl nesmírně přísným examinátorem, o čemž se přesvědčil nejeden student, který u něj opakovaně neuspěl u zkoušky. Fenomenální byla taktéž jeho paměť a všeobecný rozhled, který si navzdory své náročné práci neustále uchovával a doplňoval.

Ve svých padesáti letech, po smrti matky, se oženil s ženou, s níž se znal dvacet let, ale matka jim ve sňatku bránila (snad také proto po něm nezůstal žádný potomek). Navzdory všem jeho povahovým rysům zůstal vzácným člověkem, který toho během života mnoho vykonal, a jemuž patří čestné místo v dějinách českého lékařství, zejména pak chirurgie.