Václav Petr Pořadí knih

Čtvrtý díl Legend Židů přináší fascinující příběhy, proroctví a teologické úvahy, které mnozí znalci Písma dosud neznali. Obsahuje například příběh o Jozuovi, který byl pozřen velrybou, a o Mojžíšovi, jenž použil kouzla k posílení Jozuova intelektu. Izraelští zvědové jsou zde zobrazeni jako andělé, kteří se objevují a mizí podle své vůle. Vize Kenaze, že svět bude existovat jen sedm tisíc let, a město Lúz, které zůstalo nedotčeno Sancheríbem a Nebúkadnésarem, jsou dalšími zajímavými tématy. Dále se dozvídáme, že proroci se rodili svým matkám v sedmém měsíci těhotenství, a že Abnérova matka viděla Samuela, ale neslyšela jeho slova. Příběhy obsahují také zajímavé detaily o Šalomounovi, jehož vláda zahrnovala nejen lidi, ale i zvířata a duchy. Po zasvěcení Chrámu se poprvé nedostavily deště, které bičovaly zemi od Potopy. Kniha končí příběhem královny Ester, jejíž činy vrhají světlo do temných období dějin Izraele. Židé za Achašveróšových časů se ocitali v nebezpečí, čelili Hamanovým výzvám k vyhlazení, a přesto se snažili najít bezpečí a naději.

Ochránce přírody a ekolog Michael Mehta Webster přináší poselství o existenci přirozeného efektu spásy, jímž příroda disponuje a jemuž člověk může v případě nutnosti tu a tam trochu pomoci, a poselství, podle něhož příroda není muzeem výtvarného umění. Taková představa je založena na zjevně mylném předpokladu, že se příroda nemění, pakliže do ní lidé nezasahují. Na základě nesčetných dokladů se můžeme přesvědčit, že takové tvrzení se nezakládá na pravdě. Fosilní záznam dokazuje, že se život po miliardy let neustále vyvíjel a měnil. Ekosystémy se mění i v řádu tisíců let, klima na Zemi se mění neustále, změny se prohlubují a vyhlídky podle většiny odborníků nejsou dobré. Kniha je souborem čtivých kazuistik ohrožených druhů, mezi nimiž nechybí tygr bengálský, losos nerka, vakoplch trpasličí, americké kaštanovníky, koráli na útesech u pobřeží Hondurasu, cichlidy ve Viktoriině jezeře či rostlinná společenstva na ostrově Asciensionu. Vydáme se dokonce na pouť do pleistocénu a zvážíme možnosti vzkříšení dávno vyhynulých druhů: jeskynních medvědů či mamutů srstnatých.

Třetí díl Legend Židů pojednává o „Mojžíšovi na poušti“. Louis Ginzberg v něm uplatnil i své mimořádné znalosti židovské symboliky. Sám říká: V době, kdy lid Izraele vyšel z Egypta – když se dům Jákobův odpoutal od lidu mluvícího cizí řečí –, stal se „Jákob svatostánkem Jeho a Izrael Jeho panstvím“. Židovská legenda se pokouší popsat, jak Boží svatostánek, náboženství Izraele a Jeho panství, tj. počátky Izraele jako národa, postupně vznikaly v období mezi exodem a vstupem do Svaté země. Mojžíš zde není popisován jen jako největší náboženský vůdce Izraele, ale i jako první vůdce národní; je „nejmoudřejším z moudrých, otcem proroků“, ale též „králem v zemi Ješurún, když shromažďovali se představitelé lidu spolu s izraelskými kmeny“. Odtud pramení Mojžíšovo jedinečné postavení v židovské legendě, na něž si nemůže činit nárok ani Abraham, přítel Boží, ani Šalomoun, nejmoudřejší z lidí, ani Elijáš, pomocník v čase nouze. Velké náboženské a národní instituce, jako šabat, svatostánek a mnoho dalších „Božích přikázání zjevených Mojžíšovi“, jsou s jeho životem a dílem bytostně svázány. Skrze zázrak s manou se posvěcení šabatu stalo Mojžíšovi existenční záležitostí a byl to v podstatě on, kdo vztyčil první svatostánek, stan setkávání. Mojžíšovo působení se proto ani zdaleka neomezuje na minulost, ale nedílně se pojí s každodenním během národního života. Je zřejmé, že lidová představivost využívá k propojování stávajícího stavu věcí s minulými událostmi nejpřirozenější možnou metodu – symboliku. V tomto svazku proto předkládáme množství symbolických výkladů konkrétních pravidel (např. symbolický význam svatostánku), jež tak docela do sféry legend nepatří. Leč život Mojžíšův, jak pojímán jest legendou židovskou, by byl žalostně neúplný, kdybychom hranici mezi legendou a symbolismem rozlišovali příliš přísně. S touto jedinou výjimkou se však tento díl způsobem uspořádání a prezentace materiálu neliší od předchozích svazků ničím.

Když Marc Seifer psal v roce 1996 knihu Nikola Tesla: vizionář – génius – čaroděj (Triton, 2007), snažil se odhalit fakta o Teslově roli ve vývoji četných vynálezů (zejména vynálezu indukčního motoru, vícefázového systému střídavého proudu, dálkového ovládání, robotiky a bezdrátové komunikace), neboť se v tomto ohledu šířila spousta mylných informací. Dokonce ještě dodnes přetrvává mýtus o tom, že Tesla nebyl schopen porozumět Maxwellovým rovnicím popisujícím elektromagnetické pole, přestože jeho zápisníky, jako např. Colorado Springs Notes 1899–1900 , jsou plné neuvěřitelně složitých rovnic. Od chvíle, kdy Marc Seifer ve své knize uvedl Teslův životopis přísně chronologicky a ocitoval všechny prameny, se mylné informace o tomto vynálezci začínají vytrácet. V této knize se autor zabývá Teslovým životem během obou světových válek. Velkou výhodou bylo, že FBI a CIA nedávno odtajnily archívy s Teslovými složkami, takže Seifer mohl porovnat pasáže s redakčními úpravami i bez nich. Na základě nových informací získaných v Teslově muzeu v Bělehradě a informací společnosti Prometheus Entertainment při natáčení dokumentární televizní minisérie The Tesla Files ( Akta Tesla) a také na základě informací Teslových fanoušků z celého světa mohl podstatně rozšířit znalosti o roli, kterou vynálezce sehrál během obou světových válek, a dozvědět se i to, s jakými světovými vůdci se stýkal. Podstatnou část knihy pak věnuje novým zjištěním o funkci tajemné Teslovy částicové zbraně („paprsku smrti“) a v závěru čtenáře seznamuje s Teslovou dynamickou teorií gravitace, úzce spojenou s představou éteru a s ostrou kritikou Einsteinovy teorie relativity. Mimochodem, i sám Einstein později teorii éteru oprášil (Marc Seifer při té příležitosti upozorňuje, že jej tato polemika natolik zaujala, že jí věnoval celou další knihu, nazvanou Transcending the Speed of Light: Consciousness, Quantum Physics, and the Fifth Dimension ).

Proč v čase hojnosti, bohatství, svobody a technologického a medicínského pokroku nebývale postrádáme pocit štěstí a cítíme se naopak mizerně? Kniha americké profesorky psychiatrie je nejen sbírkou adiktologických kazuistik, ale také zamyšlením nad tajemstvím bolesti a potěšení, tedy nad fenomény, které působí v součinnosti, vzájemně se ovlivňují a vyvažují. Na příkladu americké společnosti autorka ukazuje dramatické selhání rovnováhy mezi bolestí a radostí v současné době a objasňuje, proč příliš mnoho zábavy a potěšení vposledku nepřináší radost, ale bolest.

Legendy Židů jsou nedílnou součástí světové literatury, prezentovány jako „příběhy, jež v Bibli nenajdete“. Ginzberg exceloval v absorpci stovek příběhů a jejich verzí v původních jazycích, přičemž identifikoval rozdíly, které ukazují na původní a odvozené příběhy. Jeho dílo stále slouží jako základ pro studium biblických legend a jeho závěry byly potvrzeny i pozdějšími nálezy, jako jsou svitky od Mrtvého moře. Českému čtenáři tak poskytuje možnost poprvé nahlédnout do textů, které se formovaly po tisíce let a souvisejí s pojmem „ústní Tóra“. Tóra, psaná s velkým písmenem, není pouze učení nebo pět knih Mojžíšových, ale i synonymem pro Tanach, celou židovskou Bibli. Tóra je živá bytost, která předchází stvoření člověka a světa, a její podvojný charakter – písemný a ústní – je zásadní. Písemná forma je vnějším projevem Tóry, zatímco ústní Tóra vznikala souběžně. Ačkoliv první ucelené písemné vyjádření ústní Tóry je rabínská Mišna z 3. století po Kr., příběhy, které v Bibli nenajdeme, nejsou výmyslem rabínů, ale vznikaly synchronně s písemným textem. Písemné zaznamenání ústní Tóry bylo motivováno až po zničení Chrámu v roce 70 po Kr., což vedlo k duchovnímu uchování Tóry.

Mikrobi jsou našimi celoživotními partnery v nemoci i ve zdraví. Nejdůležitější jsou pro nás na začátku života a před jeho koncem. Autoři podávají přístupnou formou nejnovější zásadní vědecké informace o mikrobiomu lidského těla. Mikrobiom nazývají pramenem mládí. Podrobně popisují nejen ústní, kožní, střevní a žaludeční mikrobiom, ale i mikrobiom mozku, plic, močových cest či srdce. Zvláštní pozornost věnují vaginálnímu mikrobiomu a menopauze, svalově-kosternímu aparátu, imunitnímu systému a okolnostem podněcujícím rozvoj rakoviny. Ukazují, že pokud se o své životodárné mikroby nestaráme, koledujeme si o vznik srdečněcévních potíží, srdečních onemocnění, chřipek, zápalů plic, nádorů, obezity, astmatu, alergií, diabetu, demence, Alzheimerovy choroby, Parkinsonovy choroby, střevních zánětů či behaviorálních a duševních poruch.

Je „bílé zlato“ ve skutečnosti „bílým jedem“? Stali jsme se oběťmi nedozírné manipulace? Nezáleží na tom, zda se jedná o běžný řepný, třtinový či konzumní cukr, takzvanou sacharózu, či vysokofruktózový kukuřičný sirup. Konzumace této látky ve všech jejích podobách neustále stoupá, je obsažena téměř ve všem – v snídaňových cereáliích, osvěžujících nápojích, ve zmrzlině i chlebu, a dokonce i v cigaretách. Cílem této knihy je vysvětlit, proč je nutné cukry považovat za důvodně podezřelé a jak jsme se dostali do současné situace, kdy: • třetina všech dospělých trpí obezitou, • dvě třetiny dospělých nadváhou, • téměř každý sedmý je diabetik • a každý čtvrtý až pátý umírá na rakovinu. Přitom až donedávna převládal názor, že „osladit si život“, kdykoli se cítíme unavení, vystresovaní či bez energie, je zcela normální, a hlavně naprosto neškodné. Autorem této přelomové práce, založené na dlouholetém podrobném investigativním výzkumu, jenž splňuje i přísná kritéria pro průkazní materiál u soudu, je novinář Gary Taubes, původní profesí fyzik, který se později zaměřil na problematiku z oblasti medicíny a vědy o výživě.

Více zdravotní péče rovná se lepší zdraví? Ne! Právě naopak. Tvrdí to a v této knize dokazuje profesor v oboru medicíny H. Gilbert Welch. Podle něj až příliš mnoho lidí podstupuje screeningové testy a vyšetření se všemi škodlivými dopady. Na základě nepřiměřených, zbytečně poplašných diagnóz pak absolvují léčbu, kterou nepotřebují – a která jim v lepším případě neprospěje a v horším ublíží. Lidem se vnucuje představa, že vyhledávání zdravotní péče je nejdůležitějším prostředkem zachování zdraví a životní pohody. Welch upozorňuje, že s výjimkou akutní zdravotní péče je všechno jinak: -více informací někdy škodí (protože dotyčného vyděsí), -včasná diagnóza může ze vcelku zdravého jedince udělat předčasného pacienta, -snaha omezit rizika paradoxně vytváří rizika nová, -nové metody léčby nemusejí být nutně lepší (jsou jen nebezpečnější), -přehnané úsilí vyhnout se smrti může člověku zkazit celý život.