Václav Petr Pořadí knih

Čtvrtý díl Legend Židů přináší fascinující příběhy, proroctví a teologické úvahy, které mnozí znalci Písma dosud neznali. Obsahuje například příběh o Jozuovi, který byl pozřen velrybou, a o Mojžíšovi, jenž použil kouzla k posílení Jozuova intelektu. Izraelští zvědové jsou zde zobrazeni jako andělé, kteří se objevují a mizí podle své vůle. Vize Kenaze, že svět bude existovat jen sedm tisíc let, a město Lúz, které zůstalo nedotčeno Sancheríbem a Nebúkadnésarem, jsou dalšími zajímavými tématy. Dále se dozvídáme, že proroci se rodili svým matkám v sedmém měsíci těhotenství, a že Abnérova matka viděla Samuela, ale neslyšela jeho slova. Příběhy obsahují také zajímavé detaily o Šalomounovi, jehož vláda zahrnovala nejen lidi, ale i zvířata a duchy. Po zasvěcení Chrámu se poprvé nedostavily deště, které bičovaly zemi od Potopy. Kniha končí příběhem královny Ester, jejíž činy vrhají světlo do temných období dějin Izraele. Židé za Achašveróšových časů se ocitali v nebezpečí, čelili Hamanovým výzvám k vyhlazení, a přesto se snažili najít bezpečí a naději.

Ochránce přírody a ekolog Michael Mehta Webster přináší poselství o existenci přirozeného efektu spásy, jímž příroda disponuje a jemuž člověk může v případě nutnosti tu a tam trochu pomoci, a poselství, podle něhož příroda není muzeem výtvarného umění. Taková představa je založena na zjevně mylném předpokladu, že se příroda nemění, pakliže do ní lidé nezasahují. Na základě nesčetných dokladů se můžeme přesvědčit, že takové tvrzení se nezakládá na pravdě. Fosilní záznam dokazuje, že se život po miliardy let neustále vyvíjel a měnil. Ekosystémy se mění i v řádu tisíců let, klima na Zemi se mění neustále, změny se prohlubují a vyhlídky podle většiny odborníků nejsou dobré. Kniha je souborem čtivých kazuistik ohrožených druhů, mezi nimiž nechybí tygr bengálský, losos nerka, vakoplch trpasličí, americké kaštanovníky, koráli na útesech u pobřeží Hondurasu, cichlidy ve Viktoriině jezeře či rostlinná společenstva na ostrově Asciensionu. Vydáme se dokonce na pouť do pleistocénu a zvážíme možnosti vzkříšení dávno vyhynulých druhů: jeskynních medvědů či mamutů srstnatých.

Třetí díl Legend Židů se zaměřuje na „Mojžíše na poušti“ a ukazuje Ginzbergovy hluboké znalosti židovské symboliky. V období, kdy lid Izraele opustil Egypt, se Jákob stal svatostánkem Božím a Izrael Jeho panstvím. Kniha popisuje, jak Boží svatostánek, náboženství Izraele a jeho panství vznikaly mezi exodem a vstupem do Svaté země. Mojžíš je zde zobrazen nejen jako náboženský vůdce, ale i jako první národní vůdce, „nejmoudřejší z moudrých“ a „král v zemi Ješurún“. Jeho postavení je jedinečné, neboť žádná jiná postava, jako Abraham, Šalomoun nebo Elijáš, se mu nemůže rovnat. Velké náboženské a národní instituce, jako šabat a svatostánek, jsou s jeho životem neodmyslitelně spojeny. Skrze zázrak s manou se šabat stal Mojžíšovou existenční záležitostí a on vztyčil první svatostánek, stan setkávání. Mojžíšovo působení přesahuje minulost a je úzce spjato s každodenním životem národa. Lidová představivost propojuje současnost s minulostí prostřednictvím symboliky, což je v této knize hojně ilustrováno. Předkládáme množství symbolických výkladů, které se dotýkají konkrétních pravidel. Přesto by byl Mojžíšův příběh neúplný, kdybychom příliš přísně oddělovali legendu od symboliky. Tento díl se v uspořádání a prezentaci materiálu neliší od předchozích svazků.

Když Marc Seifer psal v roce 1996 knihu o Nikola Teslovi, snažil se odhalit fakta o jeho roli ve vývoji mnoha vynálezů, jako je indukční motor, vícefázový systém střídavého proudu a bezdrátová komunikace, čímž se snažil vyvrátit mylné informace. Přetrvává mýtus, že Tesla nerozuměl Maxwellovým rovnicím, přestože jeho zápisníky obsahují složité rovnice. Seifer chronologicky zmapoval Teslův život a citoval prameny, což pomohlo vyvrátit dezinformace. Autor se zaměřuje na Teslův život během obou světových válek, přičemž využil nedávno odtajněné archívy FBI a CIA, aby porovnal redakční úpravy s originálními texty. Nové informace z Teslova muzea v Bělehradě a od společnosti Prometheus Entertainment, která natáčela dokumentární minisérii, mu umožnily rozšířit znalosti o Teslově vlivu a jeho vztazích se světovými vůdci. Kniha se také věnuje tajemné Teslově částicové zbrani a na závěr představuje jeho dynamickou teorii gravitace, která kritizuje Einsteinovu teorii relativity. Seifer upozorňuje, že Einstein později teorii éteru znovu zvažoval, což ho inspirovalo k napsání další knihy.

Proč v čase hojnosti, bohatství, svobody a technologického a medicínského pokroku nebývale postrádáme pocit štěstí a cítíme se naopak mizerně? Kniha americké profesorky psychiatrie je nejen sbírkou adiktologických kazuistik, ale také zamyšlením nad tajemstvím bolesti a potěšení, tedy nad fenomény, které působí v součinnosti, vzájemně se ovlivňují a vyvažují. Na příkladu americké společnosti autorka ukazuje dramatické selhání rovnováhy mezi bolestí a radostí v současné době a objasňuje, proč příliš mnoho zábavy a potěšení vposledku nepřináší radost, ale bolest.

Legendy Židů jsou nedílnou součástí světové literatury, prezentovány jako „příběhy, jež v Bibli nenajdete“. Ginzberg exceloval v absorpci stovek příběhů a jejich verzí v původních jazycích, přičemž identifikoval rozdíly, které ukazují na původní a odvozené příběhy. Jeho dílo stále slouží jako základ pro studium biblických legend a jeho závěry byly potvrzeny i pozdějšími nálezy, jako jsou svitky od Mrtvého moře. Českému čtenáři tak poskytuje možnost poprvé nahlédnout do textů, které se formovaly po tisíce let a souvisejí s pojmem „ústní Tóra“. Tóra, psaná s velkým písmenem, není pouze učení nebo pět knih Mojžíšových, ale i synonymem pro Tanach, celou židovskou Bibli. Tóra je živá bytost, která předchází stvoření člověka a světa, a její podvojný charakter – písemný a ústní – je zásadní. Písemná forma je vnějším projevem Tóry, zatímco ústní Tóra vznikala souběžně. Ačkoliv první ucelené písemné vyjádření ústní Tóry je rabínská Mišna z 3. století po Kr., příběhy, které v Bibli nenajdeme, nejsou výmyslem rabínů, ale vznikaly synchronně s písemným textem. Písemné zaznamenání ústní Tóry bylo motivováno až po zničení Chrámu v roce 70 po Kr., což vedlo k duchovnímu uchování Tóry.

Mikrobi jsou našimi celoživotními partnery v nemoci i ve zdraví. Nejdůležitější jsou pro nás na začátku života a před jeho koncem. Autoři podávají přístupnou formou nejnovější zásadní vědecké informace o mikrobiomu lidského těla. Mikrobiom nazývají pramenem mládí. Podrobně popisují nejen ústní, kožní, střevní a žaludeční mikrobiom, ale i mikrobiom mozku, plic, močových cest či srdce. Zvláštní pozornost věnují vaginálnímu mikrobiomu a menopauze, svalově-kosternímu aparátu, imunitnímu systému a okolnostem podněcujícím rozvoj rakoviny. Ukazují, že pokud se o své životodárné mikroby nestaráme, koledujeme si o vznik srdečněcévních potíží, srdečních onemocnění, chřipek, zápalů plic, nádorů, obezity, astmatu, alergií, diabetu, demence, Alzheimerovy choroby, Parkinsonovy choroby, střevních zánětů či behaviorálních a duševních poruch.

Je „bílé zlato“ ve skutečnosti „bílým jedem“? Stali jsme se oběťmi nedozírné manipulace? Nezáleží na tom, zda se jedná o běžný řepný, třtinový či konzumní cukr, takzvanou sacharózu, či vysokofruktózový kukuřičný sirup. Konzumace této látky ve všech jejích podobách neustále stoupá, je obsažena téměř ve všem – v snídaňových cereáliích, osvěžujících nápojích, ve zmrzlině i chlebu, a dokonce i v cigaretách. Cílem této knihy je vysvětlit, proč je nutné cukry považovat za důvodně podezřelé a jak jsme se dostali do současné situace, kdy: • třetina všech dospělých trpí obezitou, • dvě třetiny dospělých nadváhou, • téměř každý sedmý je diabetik • a každý čtvrtý až pátý umírá na rakovinu. Přitom až donedávna převládal názor, že „osladit si život“, kdykoli se cítíme unavení, vystresovaní či bez energie, je zcela normální, a hlavně naprosto neškodné. Autorem této přelomové práce, založené na dlouholetém podrobném investigativním výzkumu, jenž splňuje i přísná kritéria pro průkazní materiál u soudu, je novinář Gary Taubes, původní profesí fyzik, který se později zaměřil na problematiku z oblasti medicíny a vědy o výživě.

Více zdravotní péče rovná se lepší zdraví? Ne! Právě naopak. Tvrdí to a v této knize dokazuje profesor v oboru medicíny H. Gilbert Welch. Podle něj až příliš mnoho lidí podstupuje screeningové testy a vyšetření se všemi škodlivými dopady. Na základě nepřiměřených, zbytečně poplašných diagnóz pak absolvují léčbu, kterou nepotřebují – a která jim v lepším případě neprospěje a v horším ublíží. Lidem se vnucuje představa, že vyhledávání zdravotní péče je nejdůležitějším prostředkem zachování zdraví a životní pohody. Welch upozorňuje, že s výjimkou akutní zdravotní péče je všechno jinak: -více informací někdy škodí (protože dotyčného vyděsí), -včasná diagnóza může ze vcelku zdravého jedince udělat předčasného pacienta, -snaha omezit rizika paradoxně vytváří rizika nová, -nové metody léčby nemusejí být nutně lepší (jsou jen nebezpečnější), -přehnané úsilí vyhnout se smrti může člověku zkazit celý život.