Autor si vybral nevšední téma hospod jako uzlového bodu komunikace. Ve své knize, založené na vlastní autopsii = vlastních prožitcích, popisuje své návštěvy hospod v Olomouci, na Valašsku a také v cizině. A nejen to, popisuje i příhody, které se po dobu těchto návštěv udály. Velmi čtivákniha potěší všechny milovníky hospůdek a pěkné češtiny.
Historici Šárka Bartošová a Josef Bieberle se v deseti studiích zabývají dějinami meziválečné levice na Olomoucku. Vedle kriticko-historického rozboru dosavadních prací vychází z pramenů, jimž se dnes říká orální historiečili kritický rozbor výpovědí pamětníků. Kniha chce revidovat prohřešky proti historické pravdě, které obsahovaly některé oslavné práce o regionálních dějinách KSČ. Text věnuje pozornost levicovým aktivistům ve Chválkovicích, Hodolanech, Černovíře, v moravských ocelárnách v Řepčíně, v německé průmyslové enklávě v Mariánském Údolí a Hlubočkách, dělnickému předákovi a olomouckému radnímu Janu Kučerovi či profesionálním revolucionářům. Zmíněny jsou i projevy solidarity s rakouskými antifašisty, kteří v roce 1934 utíkali z Rakouska po porážce povstání, anebo působení městské policie proti komunistickým aktivistům. V knize nalezneme relativně pravdivý obraz meziválečné levice na Olomoucku.
Historik a bývalý děkan Filosofické fakulty UP doc. PhDr. Josef Bieberle CSc. přibližuje v knize osudy Univerzity Palackého v Olomouci v letech 1945 - 1990. Tématicky pojednává o obnově olomoucké univerzity v letech 1945 - 1947 a o počátcích jejího působení. Popisuje také tzv. krizovou redukci univerzity v padesátých letech, následný návrat UP k původní podobě a její působení v šedesátých letech jako „dílny vědění a lidskosti“. Autor se věnuje také tzv. normalizaci a problémům univerzity v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století. Na závěr je zařazena kapitola pojednávající úsměvně o zkouškách, zkoušejících a zkoušených a také dovětek autora věnovaný dosavadnímu bádání o historii olomoucké univerzity.
Paměti historika doc. PhDr. Josefa Bieberleho, CSc., Letopis intelektuála ze zatracené generace představují již třetí pokračování edice Paměť UP, která si klade za cíl zpřístupnit subjektivní svědectví osobností působících na Univerzitě Palackého v Olomouci. Paměti J. Bieberleho reflektují jeho vysokoškolská studia na olomoucké univerzitě (historie, český jazyk), působení na katedrách marxismu-leninismu a posléze na katedře historie FF UP. Vedle své činnosti vědecké a pedagogické J. Bieberle zastával vysokou univerzitní funkci (děkan zdejší filozofické fakulty v letech 1964-1966) a současně - jako 'insider' - poznal zákulisí stranických orgánů univerzitních i regionálních. Výrazně se také angažoval v reformním hnutí druhé poloviny šedesátých let vrcholícím v období Pražského jara.
Kniha Josefa Bieberla připomíná několik míst, která utvářela jeho pohled na dějiny. V první stati je zaznamenána loštická každodennost 30. a 40. let 20. století, následující kapitola pojednává o litovelském gymnáziu za protektorátu a po osvobození. Pro třetí vzpomínku zvolil autor sovětské dotyky na Olomoucku do roku 1968. Další osobní svědectví je věnováno Starým Hamrům a Bílé resp. budování údolní přehrady na úpatí Smrku a Lysé hory v letech 1963-71. Závěrečná část knihy popisuje vzájemné kontakty novodobých historiků na severní Moravě v nelehkém období tzv. normalizace, kdy mnozí z nich nemohli vykonávat své povolání.
Historici Šárka Bartošová a Josef Bieberle se v deseti studiích zabývají dějinami meziválečné levice na Olomoucku. Vedle kriticko-historického rozboru dosavadních prací vychází z pramenů, jimž se dnes říká "orální historie"čili kritický rozbor výpovědí pamětníků. Kniha chce revidovat prohřešky proti historické pravdě, které obsahovaly některé oslavné práce o regionálních dějinách KSČ. Text věnuje pozornost levicovým aktivistům ve Chválkovicích, Hodolanech, Černovíře, v moravských ocelárnách v Řepčíně, v německé průmyslové enklávě v Mariánském Údolí a Hlubočkách, dělnickému předákovi a olomouckému radnímu Janu Kučerovi či profesionálním revolucionářům. Zmíněny jsou i projevy solidarity s rakouskými antifašisty, kteří v roce 1934 utíkali z Rakouska po porážce povstání, anebo působení městské policie proti komunistickým aktivistům. Dotisk v r. 2014.