Knihobot

Květoslav František Sedláček Životopis

    Květoslav František Sedláček
    Hladový kámen. Závod ve stínu. Díl III.
    Závod ve stínu. Zanechte naděje
    Závod ve stínu 1. Karpelanské jaro
    Čítanka pro druhý ročník
    Vítr se nevrací
    Pohádky a povídky pro malé čtenáře
        1. 1911, Praha † 25. 6. 1971, Praha

      Prozaik Plným jménem Květoslav František Sedláček. Jeho mladší bratr František Sedláček psal příspěvky do novin. Sedláček pocházel z rodiny truhlářského dělníka. Vyučil se strojním zámečníkem (1925–28) v Českomoravských strojírnách v Praze-Libni a poté tam pracoval jako kovodělník. 1933 byl přechodně bez zaměstnání, 1934 nastoupil do menšího podniku ERA v Praze-Karlíně, od 1937 pracoval opět v Českomoravských strojírnách. Těsně po válce spolupracoval s rozhlasovým vysíláním ÚRO (Ústřední rada odborů). 1945–50 působil v deníku Práce, a to postupně jako reportér, zástupce vedoucího reportážního oddělení, redaktor v hospodářské rubrice a od 1949 jako druhý zástupce šéfredaktora. Od 1948 současně zastával funkci šéfa tiskového oddělení Čs. stavebních závodů a vedoucího redaktora podnikového časopisu Stavíme. Souběžně byl scenáristou Čs. státního filmu (1949–53). Od 1953 spisovatel z povolání (1959–60 zástupcem šéfredaktora časopisu Plamen). Přispíval do novin a časopisů: Práce, Rudé právo, Literární noviny, Nový život, Mateřídouška, Ohníček, Plamen. Je spoluautorem scénáře filmu Dva ohně (1949, r. Václav Kubásek, sc. + Bohumír Štěpánek, námět totožný se stejnojmennou prózou). Závod ve stínu zdramatizoval pro Čs. rozhlas Karel Zajíček (1957). Sedláček užíval šifry kfs. Sedláček byl autodidakt, který viděl v literatuře vždy především nástroj společenské výchovy a politické agitace. Ze své původní profese si přinesl důkladnou znalost továrního prostředí; povahu jeho psaní trvale určovala i osobní zkušenost s nezaměstnaností a z toho plynoucí nenávist ke kapitalismu. V sociálních románech z doby hospodářské krize (Pod klenbou mamuta, Vítr se nevrací) jsou působivé situace existenční nejistoty překryty konvenční melodramatickou fabulací a sentimentalitou. Pracovní prostředí, které je od počátku hlavním dějištěm života Sedláčkových postav, se v dílech psaných po únoru 1948 stává dějištěm téměř výhradním. V souladu s tím autor chápe lidské osudy především jako součást zápasu o co nejlepší využití techniky a výrobní technologie v malé cihelně (Dva ohně), v sabotáží poničeném povrchovém dole (Luisiana se probouzí) a na stavbě přehrady a traktorového závodu v odlehlém horském kraji (trilogie Závod ve stínu). Extenzivní a vnějškovou dějovostí naplněná trilogie, pojatá v žánru budovatelského románu jako transparentní průmět historického střetu mezi komunismem a „reakcí“ do sféry každodenního života, vstupovala již v době dokončení do změněného literárního klimatu a jevila se jako anachronismus. Svůj stabilní tematický inventář se pak Sedláček pokusil zintimnit a výrazově zintenzivnit v povídkových cyklech s odstíněnějším viděním lidských povah, ale i s přetrvávajícím apriorním rozvrhem (Životy žijí lidé, Větřík lampu nezhasne).

    www.slovnikceskeliteratury.cz