Petr Štengl Pořadí knih (chronologicky)

Planeta Žižkov je soubor povídek Petra Štengla (vydaná v nakladatelství Štengl, 2026), která skrze svébytnou poetiku, jemný humor a ironii zachycuje jedinečnou atmosféru ikonické pražské čtvrti Žižkov. Hlavní prvky sbírky: Městský mikrokosmos: Žižkov vystupuje jako samostatný vesmír (planeta) s vlastními pravidly, štamgasty, hospodskou kulturou, dvorky a zákoutími. Autenticita a pozorování: Autor vychází z každodenní žité reality, lidských setkání a pozorování zdánlivě všedních detailů, které povyšuje na básnické obrazy. Jazyk a tón: Texty kombinují civilní jazyk, hovorový tón a jemný absurdní či melancholický nadhled. Sbírka slouží jako poetický průvodce duší Žižkova - místa na pomezí periferní surovosti a osobité romantiky.

Dnešní doba je šílená, psát šílené (experimentální) knihy je tedy více než patřičné (a důvodné). Jak to autor myslí? Co tím chce čtenářům sdělit? A chce vůbec něco někomu sdělovat? Ať tak či onak - kniha je na stole a kdo chce, může se pustit do čtení. Anebo může knihu odložit s tím, že se takovými nesmysly nebude vůbec zaobírat.

Po delší odmlce přichází autor s novou sbírkou Jeden člověk. Jedná se o sbírku neotřelou, byť by si jistě zasloužila být otřelou, což by svědčilo o tom, že je používaná a to velmi. Můžeme se v ní setkat s příběhy miniaturními, s dvojveršími gigantickými. Štengl zkoumá, kde je hranice mezi pouhým vtipem a poezií, aby dospěl k závěru, že žádná taková hranice neexistuje. Závěrem si pak neodpustí připojit několika stránkový literární experiment s názvem Slova vyjmutá. Sbírka k smíchu či pláči, k rumu či k čaji.

Pupi, Pupín, Pupulín, Pupánek & Company je bratrem Dona Quijota i Bustera Keatona-Friga. S někdy až naivní představou o fungování světa se románový hrdina vrhá i do marných a zcela zbytečných bojů. Testuje tak systém, ale především sám sebe a je jedno, zda při tom prochází temnotami „socialismu“ nebo „kapitalismu“. Porazí démona alkoholu, s démonem lásky uhraje remízu a porážku utrpí s démonem literatury. To je na jeden život dobrý výsledek. Příběh plný smíchu skrze slzy a naopak – groteskně-ironický pohled na Pupíčkovy patálie se někdy rozostří slzami. To když v historkách nezdolného průšviháře, jemuž každý den přináší nové nástrahy a katastrofy, zahlédneme své vlastní obrazy a vzpomínky.

Brutální idiocie. Vulgárnost. Špína. Autentické diskuse z internetových serverů. Tohle není poezie. Je to čirá nenávist.

Ve své druhé knize nazvané 3+1 mísí básník Petr Štengl generační výpověď muže na prahu padesátky s takřka apokalyptickým viděním společnosti. Krátké poetické, ale dobře vypointované mikropovídky se střídají s verši skepticky nahlížejícími na naše možnosti obstát v současném světě (Zeptal jsem se vyhledávače, jak jeřábi tančí / a vylezlo mi, jak mám správně masturbovat) a básněmi ostře útočícími na všechny naše "prověřené" a "nezpochybnitelné" jistoty (Na horizontu už se začínají rýsovat obrysy katastrofy / ale u nás se svítí básníkům do prodele baterkou). Přičtěme notnou dávku ironie (Rozdíl mezi Leninem a zpolymerovaným fotbalistou? / Lenin se rozpadá / zpolymerovaní jsou věční) a máme před sebou silnou literární výpověď člověka, který nahlíží sebezničující tendence naší civilizace, ale neumí jim nijak zabránit.