Vlastislava Žihlová Pořadí knih (chronologicky)

V letech 1974–1976, kdy zestárlý Fromm pracoval na díle Mít, nebo být, napsal mnohem více kapitol, než kolik jich bylo skutečně užito v knize, jež poprvé vyšla v roce 1976. Některé z nich obsahuje právě tento svazek. Pojednávají o „cestě k bytí“, jež může člověka naučit „umění být“. K němu ho dovedou láska, rozum a tvůrčí aktivita, které – na rozdíl od majetkových předmětů, jež se užíváním spotřebovávají – sdílením a užíváním rostou a znásobují se. Fromm rovněž varuje před představou, že osvícení můžeme dosáhnout bez úsilí, a před vírou, že život lze žít bez bolesti. Jeho cesta k sebeuvědomění a blahu je založena na psychoanalýze a meditaci. V umění být – v umění fungovat jako plná osobnost – lze vidět nejvyšší cíl života. Ten se nám podaří, když se obrátíme od narcistické sebevztaženosti, egoismu a vlastnické orientace k psychologickému a duchovnímu štěstí – k orientaci na bytí.

Strach ze svobody patří k nejznámějším dílům Ericha Fromma, který ji napsal během exilového pobytu ve Spojených státech, kam musel utéci před Hitlerovým nacismem. Vzhledem k tomu, že lidem z demokratických společností se navzdory faktům zdálo neuvěřitelné, že by nacistickou ideologii i praxi aktivně podporovaly široké vrstvy německého národa, považoval Fromm za nutné vysvětlit psychologické kořeny tohoto úděsného jevu. Výstižně poukazuje na fakt, který nikdo před ním explicitně psychologicky nerozpracoval – fakt dvojznačnosti lidské svobody, jež se může stát otevřením možností, stejně jako cestou do úzkosti z osamění a izolace. Je-li svoboda pojímána oním druhým způsobem, svádí do pasti autoritářství, destruktivity či konformismu. Fromm ve svém díle pátrá, kdy takový strach ze svobody vznikl a co jej podpořilo, a přes všechna svá zjištění se domnívá, že je v lidských schopnostech stát se sebou samým skrze tvorbu, smyslovou radost, lásku či práci.

Erich Fromm, jehož humanistické knihy již psychologii a filozofii zpřístupnily čtenářům několika generací, zde analyzuje povahu západní společnosti, hledá původ jejích problémů a nabízí alternativu jejího vývoje. Popisuje dva základní způsoby života: Zatímco „mít“ se zabývá získáváním a soutěží, „být“ se zaměřuje na vnitřní spokojenost a harmonii. Naše společnost si cení vlastnictví (majetku, statusu, úspěchu, požitků…), avšak rostoucí ekologické problémy nás nutí ke změně priorit a novému zaměření na sounáležitost se světem, rozvoj tvořivosti, osobní zodpovědnost a svědomí. Fromm své vize nového světa přesvědčivě opírá o učení takových autorit, jako byl Buddha, Ježíš, Mistr Eckhart nebo Albert Schweitzer. Kniha, která poprvé vyšla v roce 1976, se stala Frommovým nejslavnějším dílem.